 |
|
 |
|
 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02,
06/02,
07/02,
08/02,
09/02,
10/02,
11/02,
12-13/02,
14-15/02,
16/02,
17/02,
18/02,
19/02,
20/02,
21/02,
22/02,
23/02,
24/02,
01/03,
02/03,
03/03,
04/03,
05/03,
06/03,
07/03,
08/03,
09/03,
10/03,
11/03,
12/03,
13/03,
14/03,
15/03,
16/03,
17/03,
18/03,
19/03,
20/03,
21/03,
22/03,
01/04,
02/04,
03/04,
04/04,
05/04,
06/04,
07/04,
08/04,
09/04,
10/04,
11/04,
12/04,
13/04,
14/04,
15/04,
16/04,
17/04,
18/04,
19/04,
20/04,
21/04,
01/05,
02/05,
03/05,
04/05,
05/05,
06/05,
07/05,
08/05,
09/05,
10/05,
11/05,
12/05,
13/05,
14/05,
15/05,
16/05,
17/05,
18/05,
19/05,
20/05,
21/05,
22/05,
01/06,
02/06,
03/06,04/06,
05/06,
06/06,
07/06,
08/06,
09/06,
10/06,
11/06,
12/06,
13/06,
14/06,
15/06,
16/06,
17/06,
18/06,
19/06,
20/06,
21/06,
22/06,
23/06,
24/06,
25/06,
01/07,
02/07,
03/07,
04/07,
05/07,
06/07,
07/07,
08/07,
09/07,
10/07,
11/07,
12/07,
13/07,
14/07,
15/07,
16/07,
17/07,
18/07,
19/07,
20/07,
21/07,
22/07,
23/07,
01/08,
02/08,
03/08,
04/08,
05/08,
06/08,
07/08,
08/08,
09/08,
10/08,
11/08,
12/08,
13/08,
14/08,
15/08,
16/08,
17/08,
18/08,
19/08,
20/08,
21/08,
22/08,
01/09,
02/09,
03/09,
04/09,
05/09,
06/09,
07/09,
08/09,
09/09,
10/09,
11/09,
12/09,
13/09,
14/09,
15/09,
16/09,
17/09,
18/09,
19/09,
20/09,
21/09,
22/09,
23/09,
01/10,
02/10,
03/10,
04/10,
05/10,
06/10,
07/10,
08/10,
09/10,
10/10,
11/10,
12/10,
13/10,
14/10,
15/10,
16/10,
17/10,
18/10,
19/10,
20/10,
21/10,
22/10,
23/10,
24/10,
01/11,
02/11,
03/11,
04/11,
05/11,
06/11,
07/11,
08/11,
09/11,
10/11,
11/11,
11/11,
12/11,
13/11,
14/11,
15/11
|
|
|
|
|
|
|
| ZUŠ
- tradiční i moderní kulturní fenomén ve městě 2 |
 |
Procházka
poválečnou historií umělecké školy
Kdo od malička žije
ve městě, má blízkost zámku Žerotínů spojenou s libými tóny klavíru či
houslí, které občas malým umělcům ujíždějí do vrzavých zvuků a na procházejícím
dospělákovi vyloudí potutelný i blahosklonný úsměv, který jako by říkal:
"Ano, ano, začátky jsou těžké." Však už starý dobový index každému
žáku připomíná Smetanova slova: "Mladému hudebníkovi ani talent nepomůže,
nebude-li s železnou pilností cvičit." A to jistě platí i o oborech
ostatních, které se na škole později rozšířily. Jednotlivé obory budeme
postupně veřejnosti představo-vat i s jejich učitelskými osobnostmi a studenty,
kteří zde získali první vzdělání a vyrostli v umělecké ikony pozdější doby.
Hudební obor byl tedy kolébkou, začátkem uměleckého vzdělání ve Valašském
Meziříčí. Pro zajímavost nutno podotknout, že Městská hudební klavírní
a houslová škola vznikla jako třetí soukromá škola ve Valašském Meziříčí.
Kromě této zde působila Hudební škola Norberta Válka, která zanikla úmrtím
majitele v roce 1938. Druhá pak jako hudební ústav sester sv. Kříže zřízený
již v roce 1921, kde se vyučoval obor klavírní a později houslový.
Do roku 1942 řediteloval
na hudební škole prof. Josef Brabec, kterého citu-jeme ze vzpomínek napsaných
k 30. výročí založení školy: "...V téže době jsem svému dávnému příteli
prof. V. Ditrichovi sdělil, že vlivem politických poměrů a událostí opouštím
v prosinci 1938 své pracoviště v Prešově na Slovensku a vracím se do Čech.
Profesor V. Ditrich mi obratem sdělil návrh inspektora dr. Kundery a vyzval
mne, abych se ujal řízení hudební školy od 1. ledna 1939.... Už po roce
existence se ukázalo, jakým přínosem škola pro kulturní život města je...Po
třech letech pak zásluhou starosty města Lad. Štorkána projednalo městské
zastupitelstvo otázku převzetí školy a 23. března 1942 kladně rozhodlo
a škola byla převzata do městské správy a stala se tak skutečnou Městskou
hudební školou...Význam hudebních škol nespočívá jen ve výuce hře na nástroj
a v hudební výchově žáků, ale též v tom, jak se zapojuje do kulturního
dění svého sídla a okolí, jak přispívá k obohacení kulturního života společnosti..."
To by se mohlo tesat rovnou do mramoru! Tak pravdivá i současně promlouvající
slova stále znějí z úst prvního ředitele školy. Počet žáků i v letech válečných
rok od roku stoupal a v letech 1944/45 evidovala škola na 336 žáků s osmi
učiteli. Před koncem války byla škola uzavřena, neboť mnozí z nich byli
pracovně nasazeni na nucené práce do průmyslu. Učilo se ve městě v budovách
různě, nejdříve v bývalé měšťanské škole na Komenského ulici, v budově
gymnázia anebo v učitelském ústavu v Mikyškově domě.
Škola se rok od roku rozvíjela
Vlastní budovu v dnešním
sídle školy na Komenského ulici č. 67 získala v roce 1948. Škola se postupně
rozšiřovala o další hudební obory a v květnu roku 1948 byla přeměněna na
základní hudební školu po vydání zákona o jednotné škole a nakonec se od
roku 1950 řízení správní a hospodářské přesunulo na místní národní výbory.
Současně v témže roce se spojila škola se školou sester sv. Kříže působící
na Máchově ulici č.427 a řeholní sestry mohly přejít jako nové řádné učitelky.
Proto počet žáků dosáhl maxima v počtu 471 žák s 16 učiteli. Pak se počty
žáků pohybovaly mezi 238 - 303 žáky. Jak rostlo město, zvyšoval se i zájem
o hudební obory různého zaměření a dokonce v určitém momentu škola nebyla
schopna prostorově ani personálně uspokojit všechny požadavky rodičů. Rok
1960 přinesl změnu zákona, a tím i změnu názvu na "Lidovou školu umění".
Hudební obory už dávno nestačily pokrýt umělecké spektrum a úzké zaměření
se začalo měnit. Nejdříve byl v roce 1966 zřízen výtvarný obor a o rok
později obor taneční založený významnou pedagožkou Jitkou Valacho-vou.
Prostory na Komenského ulici sotva stačily hudebnímu oboru, a tak tyto
nové obory uvítaly žáky v tehdejším Domě služeb na Křižné č. 250. Na přelomu
sedmdesátých let školu navštěvovalo 443 žáků, z toho 276 v hudebním oboru,
85 ve výtvarném a 82 v tanečním oboru. V roce 1982 musely nové obory Křižnou
opustit a provizorně, díky laskavosti ředitelství ZŠ Šafaříkova, mohly
působit v prostorách této školy, až se nakonec v roce 1988 usídlily v opravené
budově na Svěrákově ulici místo školní družiny. Zdálo by se tedy, že problém
je vyřešen, neboť novou budovu mohl také užívat nově založený obor dramatický
založený dosavadní učitelkou Bohumilou Plesníkovou (1985). Bohužel tím
vleklý problém s umístěním žáků zdaleka nekončí, ale naopak pokračuje stále
dál. Sen dostat děti, a tím i celou školu pod jednu střechu se stal dokonce
nedosažitelným do dnešní doby našeho moderního tisíciletí. Ale zpět
do posledního století. Ve školním roce dosáhl počet zapsaných žáků celkem
606, přičemž obor hudební se v počtech postupně vyrovnával oboru výtvarnému
(280 a 211). Historická přeměna názvů školy vyvrcholila v poslední, současnou
jednotnou podobu do "základní umělecké školy" od roku 1990. Ve vedení
školy se vystřídalo celkem 8 ředitelů a ředitelek a základy uměleckého
vzdělání dostalo na tisíce dětí a mládeže z našeho města a blízkého okolí.
A jak to tak bývá, mnozí žáci předčili své učitele a stali se mistry -
umělci ve svých profesních uměleckých oborech.
A já tam taky
byla, housle nosila, vrzala i hrála, zpívala a nestala se ze mě žádná umělecká
hvězda, jen tichá pozorovatelka a obdivovatelka dětského snažení, která
cestou k zámku jde s úsměvem kolem zušky poslouchajíc libé tóny i ty nelibé
a v duchu říkajíc sama sobě: "Jo, jo, každý začátek je těžký, ale možná,
možná to hraje budoucí virtuos, kdo to dnes ví..."
Z materiálů ZUŠ zpracovala
I. Brouwerová
Pronajatá budova slouží ZUŠ na Svěrákově
ulici
|
|
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět| |
| |
|
|
