První valašské internetové noviny     *     Leden 2003     *     číslo 1     *     ročník 11/03
 Aktuálně
Aktuální informace
 Poslední číslo
Zpravodajství
Polemiky
Publicistika
Historie
Kultura
Firmy-podnikání
 Starší čísla
4/01, 5/01, 6/01, 7/01, 8/01, 9/01, 10/01, 11/01, 12/01, 13-14/01, 15-16/01, 17/01, 18/01, 19/01, 20/01, 21/01, 22/01, 23/01, 01/02, 02/02, 03/02, 04/02, 05/02, 06/02, 07/02, 08/02, 09/02, 10/02, 11/02, 12-13/02, 14-15/02, 16/02, 17/02. 18/02, 19/02, 20/02, 21/02, 22/02, 23/02, 24/02
 Chcete nám napsat?
E-mail
 Ankety
Vyjádřete se k našim anketním otázkám!
 
Z historie města: Valašská kapela "strýca" Matalíka
  Strýc Antonín Matalík patřil neodmyslitelně k našemu městu, kde se 6. července 1880 narodil. Po vyjití školy se vyučil obchodním příručím u A. Michoňka v obchodě s látkami. Před válkou pracoval u dráhy a potom v krásenských sklárnách u Reichů. Zde hrával na bicí nástroje, ale jeho skutečným instrumentem byly housle. Na ně hrával s Pelarem, u kterého se naučil všemu, co potřeboval muzikant po celý život. Od něj převzal mnohé  písničky, které by jinak zavál čas. A když v roce 1907 Pelar zemřel, založil si vlastní kapelu ve složení: dvoje housle, klarinet, cimbál, basa a když bylo třeba, tak ji rozšířil. Sám hrál 1. housle, 2. housle hrál Štork nebo František Šmíd z Krhové, který hrál i na harmoniku. Vrečka foukal létnu, na basu hrál robustní táta Hanák, případně známý elektrikář a astronom Tonek Balcner, či podsaditý Brož. U cimbálu sedával všemi milovaný Lojzíček Fabián, který za svou kapelou chodil pěkný kus cesty, neboť bydlel na meziříčské samotě.
 
   Na počátku 50. let hrál s Matalíkem i mladý Meziříčák Václav Krutilek, později hudební skladatel mnoha polek, valčíků i pochodů se starými, ale především novými lidovými texty. Muzikant Tonek Matalík měl čtvera-čivé oči a rošťácký úsměv na tváři. Hrál všude, kde mělo být veselo. Hrál na Panském šenku (bývalý hotel Radhošť), u Panáčků, Stolaříků, Perutky aj. Jejich muzika nechyběla, když měli hasiči v huťském lesíku výlet, či se kácel máj, bylo veřejné cvičení, svatba, funus, křtiny nebo se vařil guláš a čepovalo pivo. Později často hrávali ve Valašském muzeu v Rožnově. Zde hrávali ve valašské hospodě, která stojí dosud, a hosty bavili vtipnými valašskými písničkami. Z jejich nepřeberného množství skladeb se tam hrávala ponejvíce "Mašina" jinak nazývána "kačena", která stávala dlouhá léta u meziříčského nádraží. Táhla pár vagónků, vybavených dřevěnými lavicemi a v zimě vytápěných uhlím v železných kamnech. Při jízdě z Krásna do Rožnova se celá drkotala. Muzikanti její jízdu parodovali zvukovými efekty: pískáním lokomotivy, vypouštěním přebytečné páry, vyvoláváním průvodčího ve stanicích. Jízdu končívali drkotavým zastavením a zvoláním průvodčího: "dál to nejde, koza je na štrece!". Posluchače bavili i dalšími "daremnými" písničkami, např. "Sedí vrabec na Makytě, vrtí řiťů rozmanitě". O vrabcích měl Matalík písniček víc, zřejmě si na ně potrpěl. 
 
   Ale k Matalíkovi a jeho muzice neodmyslitelně patřila jeho zlidovělá písnička "My zme Valaši, jedna rodina". O jejím vzniku vyprávěl dirigent vlastní dechovky, Meziříčák Otakar Michoněk autoru tohoto článku, že písničku "My zme Valaši" složili v roce 1933 na podzim Anotnín Matalík s Antonínem Ballnerem v hospodě u Bělků (v tom roce byla to již hospoda u Hasalů) na Náměstí vedle městské spořitelny. 
 
   S touto písničkou a mnoha dalšími v repertoáru hrála Matalíkova kapela dvakrát velmi úspěšně v Praze. Poprvé v roce 1940 v Lucerně a podruhé v roce 1942 v Celetné ulici ve Valašském šenku. Toto vystoupení zařizoval přítel František Hanus, známý filmový a divadelní herec. Ten říkal, že Matalík byl pro Prahu šok. Kapela zde hrála ve Valašských krojích "daremné písničky" asi třičtvrtě roku. Potom ale přišla na Valachy tesknica, jaká chodívala i na akademického malíře Jožku Barucha, a jednoho dne sbalili fidlátka a hybaj domů na Valachy za svýma robkama a děckama.
 
   Když se 28. března 1955 naplnil Matalíkův život a opustil svou kapelu, jeho muzikanti mu na pohřbu naposled zahráli právě píseň "My zme Valaši" a uložili ho do rodné země na hřbitově ve Valašském Meziříčí.
   Podle dobových pramenů a vlastních vzpomínek napsal a fotografiemi doložil Jindřich Janoušek.
 

  Kresba Antonína Matalíka od Jožky Barucha z roku 1946 s věnováním: "Přáteli a krajanu Františku Hanusovi na památku".
 

Matalíkova kapela. Zleva doprava Hanák, Lojza Fabián, Štork, Antonín Matalík
| Top| Chcete zareagovat | Zpět |
 
 
 
Obelisk 2002
 
Copyright I-NET 2002
Publikování nebo šíření obsahu iOBELISKu je bez písemného souhlasu zákázáno.  info@obeliskval.cz