Životní osudy JUDr.Oldřicha Pecla jsou nevšední a až příliš nápadně se podobají pověstné sinusoidě o několika vrcholech a propadech, přičemž z toho posledního již  nebylo návratu. Oldřich Pecl se narodil dne 14.září 1903 v Bohuslavicích u Kyjova v učitelské rodině a pocházel ze tří sourozenců. Jeho otec brzy zemřel, což jistě poznamenalo jeho mládí. Se svou matkou bydlel v dnes již zbourané ulici Zádruha. Jeho středoškolská studia byla dvakrát přerušena a již se zřejmě nedozvíme, zda to bylo z mladické nerozvážnosti nebo čirého vlastenectví. 9.listopadu 1918, tedy ve věku patnácti let a dvou měsíců se jako dobrovolník přihlásil do armádních sborů a účastnil se aktivně obsazování Opavy. Na jaře 1919 v době vojenského konfliktu na Slovensku  se přihlásil do druhého sokolského pluku v Brně a konal vojenskou službu v Bratislavě, Plaveckém Mikuláši a Uherské Nové Vsi. Maturitní zkoušku skládal z jazyka českého, latinského, vlastivědy a matematiky. 

   Po maturitě se dal zapsat na právnickou fakultu University Karlo-vy. Během studia se stal členem Komunistické studentské frakce, z níž za čas vystoupil. Po absolvování školy působil nejprve jako advokátní koncipient a posléze zástupce mezinárodního trustu podnikajícího se starožitnostmi. Během dvou let se mu podařilo získat kapitál v hodnotě asi milion Kč. Je otázkou, zda zisk této ohromné částky proběhl v souladu se zákonem. Dne 14.června 1933 byl totiž odsouzen Krajským soudem v Praze pro zločiny podvodu a zpronevěry k trestu těžkého žaláře v trvání patnácti měsíců. Z dosud získaných materiálů však není zřejmé, za jaké protiprávní jednání byl odsouzen. Určitou dobu strávil ve vazbě, z níž byl později propuštěn. Celý trest zřejmě nevykonal, neboť v roce 1938 žádal cestou milosti presidenta republiky o prominutí zbytku trestu. Rozpadlo se i jeho manželství a to z viny jeho manželky, která lehkomyslným utrácením a hrou v karty svazek zcela rozvrátila a v roce 1934 došlo k jeho rozluce. 

   Již v roce 1933 vstoupil do Kontinentální průmyslové a obchodní společnosti, která vlastnila antracitový důl Etna ve Lhotici u Českých Budějovic. Brzy se stal ředitelem společnosti, později členem správní rady. V roce 1939 se oženil s Ankicou Kikičovou, která byla srbské národnosti. Ve své vlasti byla majitelkou uhelných dolů a do manželství přinesla věno 3 000 000.- Kč. Zejména pomocí věna získal JUDr. Pecl většinu akcií společnosti. V době druhé světové války se účastnil odboje. Působil v odbojové skupině spisovatele Zdeňka Němečka, spolupracoval s profesorem Albertem Pražákem a v roce 1941 byl gestapem dva měsíce vězněn. V roce 1945 došlo ke znárodnění dolu Etna a jeho včlenění do Západočeských dolů Plzeň. Od znárodnění dolu pracoval jeho bývalý majitel jako administrativní a právní úředník firmy Lahoda a Šťastný v Praze.

   Po únoru 1948 se začal život JUDr. Oldřicha Pecla dostávat do zničujícího konce. Ve vykonstruovaném procesu mu bylo podle Rudého práva z května 1950 zejména kladeno za vinu, že na podzim roku 1948 rozvinul i s trockistou Závišem Kalandrou ilegální činnost k provádění široké špionáže ve prospěch západních imperialistů. Od prosince 1948 do června 1949 měl dodat anglickým a americkým špionážním ústřednám asi 100 špionážních zpráv hospodářských, politických a vojenských. Dále měl navázat spojení s jugoslávským diplomatem dr. Murko, jemuž měl podávat špionážní hospodářské zprávy a s ním jednat o možnostech rozšiřování titovské fašistické koncepce do Československa. Proces se zrežírovanými otázkami soudců i prokurátorů  a stejně zrežírovanými odpověďmi obžalovaných před Státním soudem probíhal ve dnech 31.května až 8.června 1950. Všichni obžalovaní byli uznáni vinni zločinem velezrady a vyzvědačství. Nejvyšší soud dne 24.června 1950 odvolání obžalovaných zamítl. 

   Pro čtyři odsouzené k smrti zbývala poslední naděje a sice požádat presidenta republiky Klementa Gottwalda o milost. Pecl tak učinil téhož dne. V žádosti o milost se mimo jiné "kajícně doznává, že se těžce provinil proti své vlasti, avšak u státní bezpečnosti učinil rozsáhlé doznání". Z žádosti se lze také dozvědět poslední Peclovo bydliště - Praha 1, Pařížská třída 1. Ministerstvo spravedlnosti ve zprávě presidentovi republiky navrhlo neudělit milost odsouzeným k trestu smrti. Psychóza v tehdejší společnosti proti odsouzeným byla násobena tím, že Státnímu soudu byly zasílány povinně ze všech pracovišť rezoluce schvalující jeho rozhodnutí. Ze zahraničí však přicházely reakce jiné. Na obranu nespravedlivě odsouzených se ozval např. holandský spolek býva-lých politických vězňů z doby německé okupace, Spolek norských žen vězněných za války v Německu, Mezinárodní ženská liga pro mír a svobodu z  Ženevy, sjezd severských sdružení spisovatelů ve Stockholmu. Světově uznávaný vědec Albert Einstein zaslal Klementu Gottwaldovi telegram následujícího znění: "Prosím Vás o nevykonání rozsudku vyneseného nad Miladou Horákovou, Závišem Kalandrou, Oldřichem Peclem a Janem Buchalem. Byli oběti nacismu, vězňové německých koncentračních táborů. Jsem hluboce přesvědčen, že si zaslouží žít". Je otázkou, zda Peclova manželka Ankica řádně porozuměla tehdejší československé politické scéně, když o přímluvu za manžela žádala údajně přímo jugoslávského presidenta Tita. 

   Klement Gottwald však byl neoblomný a nikomu z odsouzených milost neudělil. 27.června 1950 v ranních hodinách byl trest smrti u všech čtyřech odsouzených vykonán. Lze předpokládat, že ve chvílích před popravou si vzpomněl JUDr. Pecl na město svého dětství a mládí, utažená oprátka však učinila konec vzpomínkám i životu. Po popravách ještě proti nim protestoval Winston Churchill, arcibiskup z Canterbury a další osobnosti a instituce. To však již popraveným život vrátit nemohlo. Dne 29.června 1990 rozhodl generální prokurátor České republiky tak, že zastavil trestní stíhání obviněných ve věci JUDr. Milady Horákové a spol., neboť shledal nepochybným, že se nestaly skutky, pro které se trestní stíhání vedlo.

   A jak tedy krátce odpovědět na otázku z úvodu této stati? JUDr. Oldřich Pecl, kdysi obyvatel našeho města, byl člověkem s neuvěřitelnými životními zvraty a stal se obětí justiční vraždy. Historická paměť Valašského Meziříčí na něj nesmí zapomenout. Po jeho dalších osudech bude ještě pátráno.  JUDr. Josef  Kramář