 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02,
06/02,
07/02,
08/02,
09/02,
10/02,
11/02,
12-13/02,
14-15/02,
16/02,
17/02,
18/02,
19/02,
20/02,
21/02,
22/02,
23/02,
24/02,
01/03,
02/03,
03/03,
04/03,
05/03,
06/03,
07/03,
08/03,
09/03,
10/03,
11/03,
12/03,
13/03,
14/03,
15/03,
16/03,
17/03,
18/03,
19/03,
20/03,
21/03,
22/03,
01/04,
02/04,
03/04 |
|
|
|
|
|
| Tělovýchovná
jednota - jednou budou peníze, trenéři i úspěchy... |
 |
Před každým
ze série těchto tematických rozhovorů si dělám ma-lou domácí přípravu
a nejinak tomu bylo i tentokrát, když jsem se rozhodl pro rozhovor o tělovýchově
v našem městě a o tom, jak to s ní vypadá v Tělovýchovné jednotě Valašské
Meziříčí. Jenom jsem se s tím studiem musel tentokrát vrátit až o sto čtyřicet
let zpět, protože za počátek organizované tělovýchovy ve městě je
považován rok 1864, kdy zde vznikla první organizace tělocvičné jednoty
Sokol na Moravě. A Sokol byl nejvýznamnější sportovní organizací ve městě
téměř sto let, až do druhé světové války. Ale hned po ní začala republiková
sjednocovací jednání a když byla neúspěšná, tak bylo v roce 1948 vládním
nařízením provedeno sjednocení všech sportovních organizací pod hlavičku
Sokol. Jenže to už byl docela jiný Sokol, jehož "členové se aktivně
podíleli na akcích Národní fronty, na žních odpracovali 5.520 hodin, 773
členů se zúčastnilo Pochodu míru a 471 Běhu vítězství." A v roce 1958
bylo zase "dohodnuto" a provedeno za účasti Okresního výboru Komunistické
strany Československa, Městského národního výboru a Okresního výboru Československé
tělesné výchovy sloučení všech jednot ve městě v Tělovýchovnou jednotu
Valašské Meziříčí, jejímž prvním předsedou byl Čeněk Mašek. Tělovýchovná
jednota působí ve městě dodnes, ale jak se proměnila po roce 1989
a jak to s ní vypadá teď, to už jsem se nikde nedočetl a tak jsem se na
to šel zeptat jejího ředitele Zdeňka Laciny.
Tak jak to vlastně
bylo dál?
Jak jste to řekl, asi
nezní příliš hezky, ale členové městské Tělovýchovné jednoty v ní především
sportovali,o zákulisí se moc nezajímali a většinou ho vlastně ani neznali.
Když byl po listopadu 1989 obnoven Sokol, moc se nás to nedotklo, do Sokola
se vrátili většinou jen jeho bývalí členové - pamětníci, jejich příbuzní
a někteří další naši členové. Většina prostě zůstala kde byla a sportovala
a jenom si v roce 1990 založila novou Tělovýchovnou jednotu Valašské Meziříčí,
která podle preambule svých stanov navázala nejen na tradice české tělovýchovy,
ale také na tradice sportu ve městě a na činnost bývalé jednoty. Přesněji
řečeno, její zakladatelé pouze dali nový právní rámec své dosavadní činnosti.
Jednotlivé oddíly vstoupily do nově založené jednoty dobrovolně s tím,
že si svou sportovní činnost organizují samy a jednota se jim pouze stará
o provoz a údržbu sportovišť, o administrativu a o účetnictví. Nejvyšším
orgánem naší Tělovýchovné jednoty je její valná hromada, v níž jsou jednotlivé
oddíly zastoupeny podle počtu členů, a vý-konným orgánem je rada Tělovýchovné
jednoty, do níž si oddíly dele-gují po jednom členovi bez ohledu na počet
členů. Valná hromada pak volí předsedu rady. Ti byli od roku 1990 zatím
tři: prvním byl Ing. Karel Jiříček, po něm Milan Matalík a nyní je jím
Mgr. Zdeněk Petroš. Valná hromada rozhoduje o rozpočtu a o veškerém majetku
jednoty, takže pokud se nějaký oddíl rozhodne vystoupit z Tělovýchovné
jednoty, může o tom sice rozhodnout rada, pokud ale odcházející oddíl žádá
o vydání nějakého majetku, musí to schválit valná hromada.
Říkal jste, že v
Tělovýchovné jednotě zůstaly v roce 1990 všechny sporty. Jak to vypadá
s oddíly dnes?
Tenkrát jsme měli devatenáct
oddílů: basketbalový, byť už jen ženy a dorostenky a bez mužů, kteří měli
samostatný oddíl vlastní, měli jsme cyklistiku, fotbal, házenou, jachting,
kanoistiku, karate, kuželky, lední hokej, lehkou atletiku, lyžování, sportovní
gymnastiku, šachy, tenis, triatlon, turistiku, volejbal, základní a rekreační
tělesnou výchovu a sport sluchově postižených. Od té doby se to příliš
neměnilo, pouze tenisté již po roce od nás odešli a založili si Tenisový
klub, později přejmenovaný na tenisový klub DEZA, několik oddílů ukončilo
činnost a lyžaři se naopak rozdělili na dva oddíly, na oddíl sjezdařů a
na oddíl běžců. Život prostě přináší změny a tak máme i dnes cyklisty,
i když původní cyklis-tický oddíl zanikl. Nově byl totiž založen oddíl
MTK (horských kol). Takže když to dnes sečtu, máme patnáct oddílů: fotbal,
jachting, kanoistiku, kuželky, lední hokej, lehkou atletiku, lyžování běžecké,
lyžování sjezdové, MTB (horská kola), sportovní gymnastiku, sport pro všechny
(bývalou ZRTV), šachy, turistiku, volejbal a také oddíl mládežnických družstev.
V nějakých starších
materiálech jsem se dočetl, že v roce 1964 jste měli 1.362 členů, z čehož
bylo 629 dospělých a 733 žáků a dorostenců, a v materiálech z roku 2000,
že jste měli 1.595 členů, z nichž bylo 1.039 dospělých a jenom 556 žáků
a dorostenců. Znamená to snad, že je vás sice víc, ale že u vás sportují
zejména ti starší?
Z těch čísel by to tak
mohlo vypadat, ale je to právě naopak, neboť se tento poměr v posledních
letech úplně otočil a k letošnímu prvnímu lednu je z 1.589 členů Tělovýchovné
jednoty dospělých už jenom 693 a žáků a dorostenců je 896. Jsme dnes jednotou,
která se kromě sportovního vyžití občanů města stále více zaměřuje na sportování
mládeže, přesněji řečeno žactva, protože část středoškoláků sportuje později
tam, kam přejde na středoškolská studia, a ti nejlepší přecházejí do tréninkových
středisek mládeže.
Zmínil jste, že valná
hromada hospodaří s majetkem Tělovýchovné jednoty. Jaký ten majetek je?
Naším majetkem je ubytovna,
dílny a škvárové hřiště na stadiónu, chata na Bumbálce s lyžařským vlekem,
loděnice na Rožnovské Bečvě, zařízení kuželny a tenisové kurty, které jsme
ale pronajali na 49 let TK DEZA. Patřily nám také chatky v Hustopečích,
ale ty nám v roce 1997 sebrala voda. Zbytek stadiónu a zimní stadión včetně
kuželny patří městu a my je pouze provozujeme a jinak jsme všude v nájmu.
Pronajaty máme tyto kanceláře i sběrnu sázek SAZKA, kterou pro tento podnik
provozujeme. Jinak už vlastně neprovozujeme nic kromě ubytovny na stadiónu,
i kiosky na sportovištích jsme raději pronajali soukromým provozovatelům,
neboť k tomu nejsme zařízeni a platné předpisy nám to ještě komplikují.
Jaké komplikace jsou
největší?
Stálou a největší komplikací
naší činnosti je sehnat na ni dost peněz. Jak už jsem říkal, jsme normální
sportovní jednotou bez špičkových sportovců a bez velkého sponzora, takže
je pro nás shánění potřebných prostředků dost obtížné. Něco dostaneme od
ČSTV, něco nám vydělá SPORTKA, něco dostaneme od města a něco od sponzorů,
ale nikdy toho není dost. Vždyť my ani nemáme nárok na nějaké, byť třeba
nevelké peníze, při přestupu našich odchovanců do středisek mládeže nedostaneme
za práci ani pár míčů.
Ale asi úplně největším
problémem pro nás je nedostatek trenérů. Najít někoho, kdo je ochoten věnovat
všechen svůj volný čas výchově mladých sportovců, je velmi obtížné a aby
toho nebylo málo, rostoucí byrokracie to dělá ještě obtížnější. Aby někdo
mohl trénovat třeba jenom žáčky, musí na to mít "papír" a aby ho
dostal, musí absolvovat různá školení, která je nutno zaplatit a musí si
je zaplatit sám, nebo mu je musíme zaplatit my. A to už vůbec nemluvím
o tom, že tato školení, kdysi víkendová, se většinou protáhla na týdenní
a je třeba se nějak uvolnit z práce, což také nebývá nejsnazší. Existují
sice různé grantové programy, ale žádné na získávání a vzdělávání dobrovolných
pracovníků ve sportu či v kultuře nepamatují.
To možná souvisí
s tím, že si většina lidí, včetně těch, kteří grantové programy vyhlašují,
význam těchto lidí pro společnost neuvědomují. I když o občanské společnosti
hovoří často. Tak se raději vraťme k úspěchům, co se vám daří?
Například právě ta výchova
mladých, teď právě od nás odešlo asi pět mladých fotbalistů do vyšších
soutěží, máme kvalitní mladé atlety a další sportovce. Pochopitelně máme
v jednotě fotbalisty a hokejisty a ti druzí si vybudovali řadu mládežnických
družstev a hokejové "áčko" mužů hraje kvalifikaci o postup do vyšší
soutěže. Aktivní jsou naši volejbalisté, kteří ve městě pořádají kvalitní
turnaj, kuželkáři budou dokonce letos v létě pořádat mistrovství republiky
dorostenců, hodně akcí, byť spíše z oblasti rekreační tělovýchovy, pořádají
také naši kanoisté. Úspěšnost toho či onoho oddílu úzce souvisí s již zmíněnými
trenéry a organizátory tělovýchovy, tam, kde jsou a kde skutečně pracují,
tam jsme úspěšní, tam kde se nám nedaří je získat, to už tak dobré není.
Zatím není, ale jednou
třeba bude všechno, peníze, trenéři i úspěchy. Alespoň já tomu chci věřit.
Já jsem o tom dokonce
přesvědčen.
Děkuji - za to přesvědčení
i za rozhovor.
Josef Fabián
Hokejistka Kateřina Jandíková patří
k těm mladým sportovcům, kteří dělají Tělovýchovné jednotě radost.
Lyžařská chata TJ na Bumbálce
|
|
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět| |
| |
|
|
