| patřím mezi pravidelné čtenáře Obelisku.
Bývaly doby, kdy jsem na jeho stránkách se zájmem pročítal zprávy o dění
v našem městě a ze všeho nejvíce se těšil na Tvé komentáře. Dokázal jsi
v nich výstižně a s dávkou osobitého humoru a ironie vyjádřit, co
radnice dělá špatně. Rádi jsme na tyto podněty reagovali, protože jsme
věděli, že vyjadřují mínění velké části občanů.
Poslední dobou se ale
mnohé změnilo. Tón linoucí se z Obelisku je stále ostřejší a jedovatější,
nezřídka okořeněný osobními výpady, osočováním a urážkami. Jako by radnice
celého tři a půl roku od komunálních voleb buď seděla s rukama v klíně
anebo svými skutky městu jenom škodila. Kdoví, co se o sobě v příštích
měsících ještě dočteme. Vždyť volby klepou na dveře...
My prý za nimi ukrýváme
strašáky. Na naše hlavy se snáší zdrcující kritika za vlekoucí se rekonstrukci
zámku Žerotínů, zfušované byty v přestavěném hotelu Apollo, zmatky ve správě
bytů na sídlišti Stínadla. Za strašáky, kteří jako pohádkoví Otesánci vydatně
pouštějí žilou městskému rozpočtu, takže potom není kde brát na vodovod,
kanalizaci, opravy silnic a chodníků nebo na rozličné granty. A když chceme
nechat zastřešit zimní stadion, slyšíme od Tebe zase jenom kritiku!
Tón zaznívající ze stránek
Obelisku je ale zároveň poněkud falešný. Zámek Žerotínů, byty v Apollu
i Stínadla jsou investice, u jejichž zrodu stálo předchozí vedení města.
Vedení, v němž si po boku šéfredaktora Obelisku Marka Irgla sedával i Ty,
Josefe. A to nejen jako zastupitel, nýbrž i jako radní a ředitel Kulturního
zařízení. Naplňováním vašich tehdejších rozhodnutí se na jedné straně začala
měnit tvář města k lepšímu. Na straně druhé ho však uvrhla do svěrací kazajky
ušité z nevýhodných smluv a jejich dodatků, z níž se vymanit bude stát
ještě mnoho úsilí.
Přesto Ti nic nevyčítám.
Vím, že nikdo není neomylný. Že jste Ty, Marek Irgl a ostatní často volili
mezi všemi špatnými řešeními to nejméně špatné. A že drtivá většina z vás
měla při rozhodování na paměti výhradně prospěch města a jeho obyvatel.
Ujišťuji Tě, že o totéž se nyní snažíme i my, vaši nástupci. Přirovnávat
dnešní Valašské Meziříčí ke Kocourkovu se mi zdá proto nefér. Ačkoliv Ty
to možná takhle nevnímáš, anebo vnímat nechceš.
P.S. Abych nezapomněl
- k nedávným jmeninám Ti, Josefe, ze srdce přeji všechno nejlepší, pevné
zdraví a s ním svěží pohled na svět, střízlivý úsudek a stále ostré novinářské
pero. Potom rád zůstanu Tvým pravidelným čtenářem.
Zdeněk Petroš, místostarosta
města
|