 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02,
06/02,
07/02,
08/02,
09/02,
10/02,
11/02,
12-13/02,
14-15/02,
16/02,
17/02.
18/02,
19/02,
20/02,
21/02,
22/02,
23/02,
24/02,
01/03,
02/03,
03/03,
04/03,
05/03,
06/03,
07/03,
08/03,
09/03,
10/03,
11/03,
12/03,
13/03,
14/03,
15/03,
16/03,
17/03,
18/03,
19/03,
20/03,
21/03,
22/03,
01/04,
02/04,
03/04,
04/04 |
|
|
|
|
|
| Z historie
města: Klášter milosrdných sester sv. Kříže |
 |
Milosrdné
sestry sv. Kříže působily charitativně ve Val. Meziříčí od roku 1912, ale
s výukou žáků začaly teprve v r. 1915 v malém domku Ing. Staňka na Zádruze.
Staněk byl k sestrám velmi vstřícný a později jim nabídl ke koupi jednopatrový
dům na rohu Vsetínské a Máchovy ulice. O Vánocích se mohly sestry do tohoto
domku přesídlit. Stěhování bylo krátké, nábytek a věci z domku v Zádruze
odnesly v jednom dni. Ráno časně vstaly, každá svázala svůj majetek do
uzlu a než se rozednilo, stály už tři slamníky a tři uzlíky u nového bytu
a pod ochranou sv. Josefa pustily se s chutí do práce.
V roce 1916 měly pro
hudbu 45 žáků, pro němčinu 50, pro šití 20. Pořídil se další nábytek a
druhý klavír, též dva šicí stroje. Na radu Ing. Staňka sestry přestěhovaly
klavír do vedlejší vily, která mu též náležela. Ke konci prázdnin se hlásilo
mnoho nových žáků. Takže místo už nestačilo a musela se pronajmou část
vedlejšího domu. O Vánocích roku 1916 nacvičovaly sestry se žáky vánoční
hru "Betlém" od Karla Maška, kterou předvedli pro veřejnost a výtěžek
300 K byl odevzdán ve prospěch sirotků po padlých vojácích.
Vyřizování koupě domu
bylo ztíženo válečnými poměry. Bylo třeba dovolení generální představené
z mateřského domu v Ingenbohlu ve Švýcarsku. To bylo dáno 19.12.1917. V
žádosti bylo uvedeno, že Kongregace Milosrdných sester ve Valašském Meziříčí
zřídí konvent pro vzdělávání mládeže v různých oborech. Kupní smlouva byla
sepsána na svátek sv. Josefa 19. března a dům byl koupen za 46.000 K. Ing.
a stavitel Antonín Staněk se této události nedočkal.Byl raněn mrtvicí a
podlehl jí 24. září 1916. Ústav dostal ke cti svého ochránce sv. Josefa
název "Josefínum". Sestrou představenou se stala sestra Paduána
Janovská.
Práce sester byla úspěšná,
jak ukázaly už výsledky první výstavy ručních prací r. 1918. Do kláštera
docházelo asi 200 žáků. Po skončení války a po vyhlášení samostatné republiky
došlo k protináboženským projevům. Dále trval nedostatek potravin, látek
a paliva. Když nebylo čím topit, nemohlo se vyučovat. Sestry pracně sháněly
otop u známých a potraviny i u příbuzných. V srpnu 1919 chtěla meziříčská
bytová komise zabavit učírny kláštera. Účelem nebyla nouze o byty, ale
snaha zbavit sestry jejich činnosti. Ke šťastnému vyřízení protestu sester
přispěl okresní soudce Vičánek a P.Václav Dostál, bratr sester Dostálových,
který se po dvaceti letech vrátil z Ameriky, kde byl jako delegát národního
svazu českých katolíků, aby přispěl k budování nové republiky ve své vlasti.
Byl ubytován u sester v Meziříčí a daroval jim 4.200 K na vybudování kaple.
Za pomoci ještě jiných dobrodinců mohly sestry v r. 1920 zřídit vlastní
domácí kapli. Meziříčský stolař Adolf Růžička zhotovil dřevěný oltář, vymalování
řídil prof. Josef Steidl a provedl je meziříčský malíř Ladislav Štorkán,
pozdější dlouholetý starosta města.
Všechno zařízení kaple
bylo za pomoci amerických dobrodinců hotově zaplaceno. Významnou událostí
v životě meziříčského kláštera byl odchod tří sester do Ameriky v r. 1920.
Byla mezi nimi i představená sestra Paduána Janovská. Novou představenou
se stala Melanie Vaněčková. Za jejího vedení byla veřejnost seznamována
s výukou žáků - konaly se hudební programy, výstavy ručních prací a nacvičovala
se divadla. Také se začalo s výukou francouzštiny. Dům nestačil na množství
žáků. 11. prosince 1936 byl zakoupen sousední dům pana Schauera, který
byl opraven a účelně přestavěn, aby odpovídal novým potřebám pro vaření.
Vánoce 1938 byly zastíněny
politickými událostmi. Přesto žáci a žákyně hudební školy mívali četné
hudební besídky za účasti rodičů. Na nich hráli žáci od nejmenších po největší.
Válečná léta prožily sestry s trpícím národem. Přes stálé policejní prohlídky
pokračovaly ve vyučování a výchově mládeže. V roce 1942, v době Heydrichiády,
ukrývala v klášteře sestra Melanie s nasazením života patnáctiletou dceru
podplukovníka B.Hrušáka, jenž byl i s manželkou a dcerou popraven.
V roce 1943 převzaly
sestry činnost v městské nemocnici, zřízené v konviktu Salvatoriánů. V
roce 1944 byly protileteckou obranou organizovány služby obyvatelům, klášter
byl označen jako shromaždiště občanů bez krytů. Ve školách bylo vyučování
nepravidelné. Mnozí žáci, i z hudební školy, byli totálně nasazeni. Děti
se shromažďovaly v soukromých bytech a v kloboučnické dílně továrny Janyška,
kde jim učitelé dávali domácí úkoly a zase je přijímali k opravám. 11.
dubna byl letecký nálet na město. V úkrytu se sestrami bylo i několik žaček,
které měly právě vyučování. Při náletu bylo zničeno několik domů v blízkosti
Dadákovy továrny a v Botanice, zahynulo 13 osob. Těžce zranění byli dopraveni
do nemocnice.
Začátkem května bylo
v krytu kláštera i několik rodin ze sousedních ulic. 6. května bylo město
osvobozeno. 12. září 1945 odešla na nové působiště sestra představená Melanie
Vaněčková a na její místo nastoupila sestra Teodesie Čtveráčková. Začal
nový školní rok. Do hudebních hodin a do šití se přihlásilo tolik žáků
a žákyň, že jich muselo být mnoho odmítnuto. V hudební škole bylo 190 žáků
a žákyň, v domácím vyučování šití a vaření 112 žákyň. Byly pořádány i večerní
kurzy šití. V soukromém vyučování francouzštině bylo 40 žákyň (vyučovala
sestra Kolumba Kašpárková).
O Vánocích byla pořádána
vánoční besídka. Program se skládal z klavírních a houslových kusů. Besídka
končila vánočním melodramatem od Nešvary na slova J. Vrchlického. Byla
zpívána Hradilova mše pro smíšený sbor s komorním orchestrem. V roce 1949
se již nad soukromými církevními školami začaly stahovat mraky. V únoru
1950 byla klášterní hudební škola připojena k městské hudební škole. 13.
září 1950 byly řeholní sestry sv. Kříže z Val. Meziříčí odvezeny do centralizovaného
kláštera v Bohosudově. Většina sester pracovala v různých továrnách v českém
pohraničí. V říjnu 1951 byly přestěhovány do jiných centralizačních klášterů,
především do Brumova a do Bílé Vody na polských hranicích. Dnes již žádná
z těchto sester nežije. Odpočívají na hřbitovech v Bílé Vodě u Javorníka
a v Choryni.
Z kroniky sester sv.
Kříže napsal a vlastními vzpomínkami doplnil Jindřich Janoušek
"Josefinum" - majestátní budova kláštera
ve Vsetínské ulici musela v 80. letech ustoupit zbytečnému čtyřproudovému
průtahu městem.
Ženy, navštěvující kurzy vaření a
šití u řádových sester sv. Kříže
Žáci hudební školy sester sv. Kříže
ve Vsetínské ulici (foto 1930).
|
|
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět
| |
| |
|
|
