 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02 |
|
|
|
|
|
| Jak
jsme maturovali před půl stoletím a jak se změnil svět |
Motto: "Život nemůže být bez cíle
- to by byla jen pouhá existence."
George Eliot (1819 - 1890)
Ačkoliv půl století
v životě přírody nebo kosmu představuje nepatrný časový úsek, v lidském
životě jde o etapu značného časového rozměru. Již nezměrné množství vody
proteklo oběma Bečvami od chvíle, kdy jsme s neklidně tlukoucím srdcem
předstupovali před maturitní komisi, jejíž verdikt znamenal úspěšné ukončení
studia na Palackého gymnáziu ve Valašském Meziříčí a možnost startu do
života, a to buď do dalšího studia nebo do praxe.
Jednalo se původně o
osmileté studium a tak většina z našeho ročníku přestoupila práh renomovaného
a zároveň obávaného ústavu (s názvem Palackého státní reálné gymnasium)
v předposledním roce 2. světové války. Někteří studenti během postupujících
let odešli, buď z prospěchových důvodů nebo na jinou odbornou školu. Na
podzim roku 1950 byla třída posílena o pět studentů ze zrušených církevních
gymnasií v Kroměříži a na Velehradě. Díky vstřícnosti tehdejšího ředitele
gymnázia RNDr. Jana Mikulíčka jim bylo umožněno i v tehdejším čase totality
dokončit během dvou let středoškolská studia. Převratnými událostmi, jež
přímo nebo nepřímo zasahovaly do našeho jinak poklidného studentského života,
byly zejména poslední "svobodné" volby v roce 1946, únorový puč
v roce 1948, kádrování a vyhazování z úřadů, škol a různých institucí a
velké politické procesy zahájené popravou Milady Horákové. Stinnými jevy
byla násilná kolektivizace zemědělství, rušení živností a podřizování ekonomiky
nereálným požadavkům pětiletky (1949-53) po vzoru SSSR, což v našich myslích
vzbuzovalo oprávněné pochybnosti. Probíhaly soutěže ve sběru odpadových
surovin o získání Fučíkova odznaku, Tyršova odznaku zdatnosti, řádila všemožná
cenzura apod. I když byla mládež direktivními metodami naháněna do Svazu
české mládeže jako jediné povolené organizace, přece nebyla zcela potlačena
touha po svobodě, v níž jsme byli posilováni při poslouchání zahraničního
rozhlasu.
Hektičnost doby se projevovala
mimo jiné i v tom, že se často ve funkcích střídali ředitelé škol a dokonce
i třídní učitelé. Do vytoužené oktávy (tehdy ovšem 4.A třídy) nás dovedl
oblíbený profesor František Kraus, známý nejen jako náročný pedagog, ale
také sbormistr a dirigent "Besedy" a pěveckého sboru gymnázia. Zbývá
ještě podotknout, že v září 1948 se gymnázium přestěhovalo ze své původní
budovy do prostor zrušeného Učitelského ústavu na Šafaříkově ulici. Určitou
dobu byla v této budově umístěna také Vyšší hospodářská škola.
Při zpětném pohledu
se nám vybavuje tehdejší Valašské Meziříčí jako město s velkou kulturní
tradicí, rozsáhlým průmyslem a vůbec ekonomikou, která mohla vzkvétat nebýt
neblahé stagnace v době totality. Byli jsme častými zákazníky obchodů,
knihkupectví a různých živností před jejich násilnou likvidací (např. knihkupectví
p. Koláře, Pavlíka aj.), neboť školní potřeby jsme si obstarávali sami.
Rádi bych se podělil
o vzpomínky na své profesory, z nichž mnozí nám hodně věcí naznačili mezi
řádky při probírání předmětů a z nichž část byla oblíbených a snad větší
část obávaných. Ještě po mnoha letech s vděčností vzpomínám na vynikající
metody prof. Bohumila Cukra a P.Pešla při výuce českého jazyka a literatury,
na logičnost výkladu spletitých pravidel latinské gramatiky v podání profesorů
Boh. Davida, Aloise Černockého (zvaného Sova) a také Inocence Zmeškala,
u něhož jsem z tohoto jazyka Ovidiova a Ciceronova maturoval. Ani po letech
nelze zapomenout na svérázného profesora Rostislava Sobola (v letech
1948-49 zatímního správce gymnázia), jehož hodiny dějepisu a filosofie
byly - poněkud jednoduše řečeno - permanentním přátelským dialogem mezi
vyučujícím a žáky. Také nedávno zesnulý prof. František Vlkovský byl našim
třídním profesorem ve školním roce 1949-50 a přednášel nám velmi úspěšně
dějepis. Ruština nahradila po válce němčinu a měli jsme velké štěstí, že
jsme zažili nezapomenutelně, krásně a tvořivě koncipované hodiny tohoto
dosti obávaného jazyka v podání čerstvě vystudovaného prof. Jiřího Demla.
Francouzštinu vyučoval obětavě prof. František Krejčí, sužovaný mnoha nemocemi.
Lze říci, že také hodiny přírodovědných předmětů přednášeli profesoři,
kteří nám dovedně, mnohdy za pomoci oblíbených pokusů (v chemii, fyzice,
biologii) přiblížili základy exaktních věd. Značnému zájmu se těšilo nepovinné
vyučování řím.kat. náboženství díky prof. Klimkovi a Tichému. Ze zájmových
kroužků byl neobyčejně populární Valašský kroužek za vedení dr. A. Kubeši
(jeho členy byli tehdy studenti J. Štika, R. Jeřábek, E. Irgl a mnozí jiní).
S krásnými výsledky se prezentoval výtvarný kroužek vedený prof. J. Fialou
a nadšené posluchače měla také nepovinná angličtina, již obětavě vyučoval
prof. P. Pešl.
I když jsme byli direktivním
nařízením přinuceni jako první maturovat ve svazáckých košilích a v některých
předmětech si osvojovat poučky tehdy vládnoucí m.-l. ideologie, přece jsme
se díky své zvídavosti nechali okouzlit stříbrným větrem mládí a pevnou
vírou, že vytoužená svoboda se opět navrátí do naší těžce zkoušené země.
Je jistě škoda, že jsme museli čekat tolik desítek let. Važme si proto
všech změn po Listopadu 1989, i když všechno kolem nás není zdaleka ideální.
PhDr. Josef Novosad
, Podhradní Lhota
Gymnázium v r. 1951 (dnes ZŠ Šafaříkova)
|
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět
| |
| |
|
|
