Současně se začalo hovořit i o potřebě obnovit loutkové divadlo v Sokole. Iniciátorkou této myšlenky byla Milena Hadašová, ale teprve když se do toho zapojily výtvarnice Jana Fabiánová a Jitka Vahalíková, vyklubal se z iniciativy i čin. V roce 1996 skutečně začalo ve městě zase hrát loutkové divadlo, tehdy ještě pouze maňáskové, nazvané Pimrlata. K Janě se postupně přidávaly F. Piškulová, J. Stanovská, L. Matiovská a Z. Šustková, Jana pro divadlo navrhovala a zhotovovala scénu a loutky, her i představení přibývalo i začal se také konsolidovat kolektiv dětských herců. Je pochopitelné, že to netrvalo příliš dlouho, než se objevila i snaha vybudovat pro Pimprlata stálou scénu. Grantová komise několik let tuto užitečnou myšlenku podporovala finančně, Sokolové a divadelníci našli potřebné prostory a přidali práci a tak ve čtvrtek 28. března 2002 odpoledne mohla být scéna slavnostně otevřena pohádkami Čaroděj Kopr a Mlsný drak.

   Je to docela malé divadlo pro docela malé diváky a tak i to otevření bylo takové malé. Jen tam krátce pohovořil pan Jiří Demel a po něm prof. Emil Havlík z ČSO sokolské Praha a potom už se hrálo. Ale i do malého hlediště divadla se vešli úplně všichni, kteří podobné myšlenky realizují nebo podporují, dokonce se tam krátce zdržel i pan místostarosta. Co mám ke čtvrtku ještě říci? Divadélko již pět let hraje a jeho herce již nějakou dobu režírují zkušení protagonisté divadla Schod Jiří Vymětal a Ivana Bublíková, kteří s mladšími kolegy také píší a hrají své vlastní pohádky, v souboru hraje Ivanina dcera, hraje v něm i vnučka principálky Jany a režiséra Schodu a elánu mají ti mladí i ti starší na rozdávání. Takže už chybí jenom maličkost, dotáhnout do dokonalosti pár detailů a budeme se moci zase po dlouhé době něčím hezkým před jinými městy chlubit. Tak za to všem, kteří si poděkování zaslouží, poděkujme právě tak, jako oni poděkovali své principálce Janě po představení a pomožme jim ještě vylepšit a dokončit vše, co je třeba. Náš dík jim patří.