 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02,
06/02,
07/02,
08/02,
09/02,
10/02,
11/02,
12-13/02,
14-15/02,
16/02,
17/02.
18/02,
19/02,
20/02,
21/02,
22/02,
23/02,
24/02,
01/03,
02/03,
03/03,
04/03 |
|
|
|
|
|
| Z historie
města: Meziříčské tiskárny - Valašská tiskárna |
 |
Když Chrastina
prodal svou tiskárnu Rolnické záložně, projevili o ni zájem vydavatelé
Novin z pod Radhoště, v té době tištěných v Holešově. Byl to týdeník Lidové
strany. Za tím účelem založili 15. února 1918 družstvo čítající patnáct
členů s vkladem po 1 000 K. Družstvo tak otevřelo tiskárnu s názvem Valašská
knih - a kamenotiskárna, zapsané společenstvo s obmeze-ným ručením. Prvním
technickým správcem byl Karel Šnobl, po něm byl faktorem J. Vyhlídal z
Olomouce. Během dalších let se ve vedení tiskárny vystřídalo ještě několik
vedoucích. Zastaralé a nedostatečné zařízení bylo příčinou ztrátových výsledků.
Tiskárna byla vedena v lidoveckém duchu a vedle Novin z pod Radhoště tiskla
spisy převážně náboženského charakteru. Vytiskla přes čtyřicet divadelních
her meziříčského autora Adolfa Bognera (otec akad. malířky Marie Bognerové),
za okupace pak např. práce P. Františka Šiguta o církevní architektuře
ve Valašském Meziříčí a okolí.
V roce 1929 tiskárna
vytiskla reprezentační výroční zprávu "Čtvrtstoletí spořitelny Valašského
Meziříčí 1904-1929". Byla velkého formátu 32x24cm na silném béžovém
křídovém papíře. Obsahovala 25 obrazových doplňků, zobrazujících interiér
spořitelny, její vedení i správní výbor a také soukromé rodinné domy a
vily např. na Smetanově ulici, které byly postaveny s pomocí zápůjček spořitelny
Od 1. července 1924
až do roku 1948 vedl tiskárnu Alois Svoboda, který nejdříve zastával funkci
faktora a později byl jmenován ředitelem. Pocházel z Brna - Lišně, kde
se narodil 18. dubna 1896. Byl to člověk hou-ževnatý, ctižádostivý a dobrý
organizátor. Po zaměstnancích požadoval rychlou a kvalitní práci. Tím se
dá vysvětlit, že podnik měl stále práci i v době hospodářské krize a mohl
zlepšovat technické vybavení závodu, kterého bylo od roku 1937 zakoupeno
pro tiskárnu, sazárnu a knihárnu za 410 000 Kč. K největším investicím
patřil zánovní plně automatický dvouobrátkový tiskací stroj, zakoupený
ve vídeňské grafické škole, v té době v našich tiskárnách ojedinělý. Měl
velkou tiskovou plochu o 32 osmerkových stranách. Tiskly se s ním mnohatisícové
náklady školních učebnic pro katolické náboženství, ale i jiné náročné
práce, např. jubilejní publikace k výročí 60-ti let Státní československé
odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Bohatá na ilustrace
dokumentovala práce žáků a profesorů školy. V roce 1935 byl na tomto stroji
vytištěn pro Akademický klub Valašsko v Praze ilustrovaný týdenní kalendář
určený k propagaci Beskyd a Valašska. Celá produkce knih, vytištěných Valašskou
tiskárnou, byla knihařsky zpracována v dobře vybavené knihárně, která měla
i kartonáž. Ta zhotovovala především velké krabice pro Janyškovu továrnu
na klobouky, které šly na export.
Až do roku 1936 byla
veškerá sazba zhotovována z jednotlivých liter, poté byl zakoupen sázecí
stroj, který sázel celé řádky. Z těch sazeč zhotovoval stránky, které šly
do tiskárny. Na tiskaře byly při přípravě těchto stran a jejich tisku kladeny
mimořádné nároky a odpovědnost za řádné vytištění. Tiskárna vlastnila velkou
řadu písmen všech velikostí a druhů. Z těch se sázely všechny tiskopisy
od malých vizitek až po rozměrné plakáty. Všechny tisky, které z tiskárny
vycházely, měly dobrou typografickou úroveň.
Ještě je nutno vzpomenout
hlavní produkci tiskárny, kterou tvořily knihy. Za dobu jejího trvání se
zde vytisklo mnoho titulů, z nichž alespoň některé: Po stopách čs. legií
v Itálii, Dějiny rybářského spolku ve Valašském Meziříčí a Krásně. Katolická
čítanka, Stručné dějiny národa československého, Katechetika, Janáček a
klub přátel umění, Maryčka Magdónova, Prameny duchovního života, Nový zákon
na biblovém papíře aj.
Tiskárna měla také litografii
(kamenotisk). Byl zde velký litogra-fický stroj, na kterém se tiskly jedno
i vícebarevné práce: etikety, obaly na zboží, noty i plakáty, které
často navrhovali a na kámen kreslili akad. malíři Jožka Baruch, Jaro Kučera,
Jindra Mach a další. Od Jožky Barucha je známý velký dvoubarevný plakát
pro Výstavu práce a kultury ve Valašském Meziříčí 1935. Od Jaro Kučery
jmenujme jeho portréty Rudolfa Schlattauera, Františka Palackého a Josefa
Kaluse. V roce 1929-38 neměla litografie dostatek práce a tak tento umělecký
tisk prodala Baťovi do Zlína. V letech 1935-38 došlo v tiskárně k rozšíření
ruční i strojní sazárny a knihárny. Tím byla tiskárna značně zmodernizovaná
a mohla přijímat i velmi náročné práce.
Po osvobození se ředitel
Alois Svoboda vyrovnal se členy družstva a tiskárnu 6. dubna 1947 odkoupil.
Dlouho si jejího vlastnictví neužíval. 1. května 1950 byla Valašská tiskárna
znárodněna a technické zařízení bylo převezeno do nově utvořených Moravských
závodů v Olomouci. Pouze velký dvouobrátkový stroj skončil v tiskárně v
Českém Těšíně. S nástupem komunistů k moci tak zanikly tři meziříčské soukromé
tiskárny, které zhotovily množství kvalitních tisků, kterými obohatily
kulturní a hospodářský život města i celého kraje.
Z dobových pramenů čerpal
a fotografiemi doložil Jindřich Janoušek.
Budova Valašské tiskárny na
Náměstí (napravo od dnešní Komerční banky)
Vrchol tehdejší technologie
- dvouobrátkový tiskařský stroj ve Valašské tiskárně
Litografický (vzadu) a nátiskový
tiskařský stroj (v popředí)
|
|
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět
| |
| |
|
|
