Možná už na oné památné březnové schůzi si první valašští  sokolové zkusili zacvičit na kruzích, které byly upevněny na trámu hostinské místnosti, což bylo první tělocvičné nářadí v našem regionu. S příchodem jara cvičili pak v tak zvané ohradě, v oploceném kusu zahrady mezi stodolou a Kašlíkovým hostincem. Pro toto cvičiště zhotovili místní řemeslníci lešení pro kruhy, hrazdu, žebř, provazy, okružní sloup (kolovadla), kůl pro kozu, bradla, bidla pro šplhání, skákání a čotání (?). Na nich se tužila mladá těla sokolů. Pod vedením učitele a skladatele Viléma Barviče se pěstoval zpěv. Také o vydávání časopisu se pokusili. Vyšlo však jen jedno ručně psané číslo pod zvláštním názvem názvem DRAP,  které je  prvním českým tělovýchovným časopisem vů-bec. Cvičilo se dvakrát týdně, zástupci byli zváni na vlastenecké slavnosti do Holešova, Kroměříže, ba i do Brandýsu nad Orlicí. Hodně se chodilo na vycházky na Brňov, do Hodslavic a pod. Někteří členové šli v sokolském kroji, jiní měli alespoň čepici se znakem a pérem. Do pochodu  hrála trubka - sokolovka. Některé výlety, na Kotouč, Hukvaldy, byly úřady zakázány. 

   Velkolepým způsobem bylo podpořeno úsilí hraběte Belcrediho, nakloněného splnění českých politických požadavků. Byla slavnostní mše, zpívalo se, střílelo z moždířů. Výtěžek slavnosti byl věnován postiženým při velkém požáru města  1865.

   Již tehdy vznikla myšlenka hrát divadlo. Ve stanovách tato činnost nebyla uvedena, tak byl utvořen ochotnický spolek. Roku 1867 byl jimi sehrán Molierův Lakomec. Podle dokladů v archivu se mělo hrát v pivovaře (kino), podle pamětníků se hrálo zásluhou bratří Jana a Emanuela Lodrových v domě u Ulrichů na náměstí. Pro Mezříčáky hráli divadlo sokolové,  členy jednoty totiž všichni byli. Bylo to jedno z prvních sokolských divadelních představení. 

   Rozvinula se také pozoruhodná korespondence s pražskou jednotou a Tyršem o potřebnosti vzniku sokolských žup, o účelnosti společných setkání a cvičení (tedy pozdějších sletů), o založení hasičských sborů, které pak vznikly samostatně.Většinu dopisování vedl Barvič. Skupina členů za vedení náčelníka Františka Demla st. cvičila na prvním sokolském sletu v roce 1882 a vladyka jednoty Karel Jahn odevzdal Dr. M.Tyršovi diplom čestného členství.

   Činnost Sokola se rozšiřovala. Začala se budovat knihovna, která od 90. let plnila dokonce funkci veřejné knihovny ve městě. R. 1869 byla v Poličné zřízena sokolská střelnice. V roce 1878 byly kromě tradičních spolkových zábav uspořádány první šibřinky.

   Po dostavění budovy gymnázia se začalo cvičit po celý rok nepřetržitě v její tělocvičně. Poprvé se členové v roce 1880 zúčastnili závodů v Holešově a zvitězil na nich náš člen Albert Pokorný. První sportovní závody ve Valašském Meziříčí se konaly z podnětu náčelníka Františka Demla st. v roce 1886. K rozhodování byl dokonce přizván cvičitel Sokola pražského. Zvítězil v nich Josef Demel.

   V osmdesátých letech 19. století byla zásluhou soustružníka Františka Demla a stavitele  Ing. Antonína Staňka obnovena činnost sokolských ochotníků, která v dalších letech spolek i celé město proslavila. Pro kulturní život sokolské jednoty i široké veřejnosti města mnoho vykonali Jiráskův přítel, básník Dr. Josef Baše, recitátor novinář a spisovatel  František Sokol-Tůma i hudební skladatelé Hippolit Hopp a Jan N. Polášek. 

   Největší sokolskou akcí valašskomeziříčského Sokola  se stala oslava 100. výročí narození otce národa Františka Palackého v roce 1898. Uctěno bylo malým sletem - zájezdem České obce sokolské do Valašského Meziříčí . Zúčastnilo se ho 2068 krojovaných sokolů z Čech, Moravy, ale i z Berlína, Vídně, Budapešti, Krakova. Po impozantním průvodu městem, jemuž do pochodu vyhrávala Kmochova sokolská dechovka z Kolína, cvičilo na sletišti v Poličné 975 mužů a pak byla provedena  valašská svadba. Přístího dne pak odjeli všichni do Hodslavic, kde k účastníkům  promluvil starosta ČOS a primátor Prahy Dr. Jan Podlipný. Někteří  pokračovali v zájezdu výstupem na Radhošť. 
Jiří Demel (dokončení příště)