Hudební pedagogické kurzy absolvoval ve Vídni u dvorního kapelníka Julia Böhma. Státní zkoušky z varhan, klavíru a sborového zpěvu složil roku 1902 v Praze u Otakara Ševčíka. Roku 1903 se Polášek přestěhoval do Valašského Meziříčí, kde si otevřel vlastní hudební školu, na níž vyučovala i jeho manželka rozená Táborská. Jako profesor učil hudbě a zpěvu na gymnáziu a později i na učitelském ústavu. Spolupracoval se sokolským divadlem, kde složil hudbu i k několika hrám, a s pěveckým sborem Beseda. V roce 1929-30 byl jejím sbormistrem a v letech 1934-35 jejím předsedou. Byl autorem 152 hudebních děl, 8 oratorií, kantát a větších děl pro orchestr. 

   Měl rád nejen lidi, ale i přírodu. Rád rybařil. O rybách říkal, že i ony mu zpívají v podobě krásných karmínových teček, které mají na svém stříbrném těle. Napsal Rybářství na vodách horských (1915) a Dějiny rybářství ve Valašském Meziříčí a Krásně (1934). Ze školní práce odešel na odpočinek v r. 1936. Vždy dovedl rozdělit svůj čas mezi rodinu, školu, veřejnost, tvořivou práci hudební, literární, kulturní i své záliby. Zemřel ve Valašském Meziříčí 3.4.1956 ve věku 83 let, kde byl také pochován. V červnu 1973 byly jeho tělesné pozůstatky převezeny do Rožnova pod Radhoštěm. Zde byly uloženy, za zpěvu Besedy, k věčnému odpočinku na Valašském Slavíně za účasti krojovaných Valachů, jeho žáků i přátel.
   Dle dobových dokladů napsal a ilustracemi doložil Jindřich Janoušek