 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02,
06/02,
07/02,
08/02,
09/02,
10/02,
11/02,
12-13/02,
14-15/02,
16/02,
17/02,
18/02,
19/02,
20/02,
21/02,
22/02,
23/02,
24/02,
01/03,
02/03,
03/03,
04/03,
05/03,
06/03 |
|
|
|
|
|
| Sdružení
Člověk-člověku: Netýká se to jenom mne |
 |
O různých aktivitách
občanského sdružení Člověk člověku slýchávám již hodně a dlouho, ale například
o jeho spolupráci s občanským sdružením Pod křídly jsem nevěděl až do rozhovoru
s paní Smrčkovou zhola nic. A tak, abych se na to zeptal přímo u zdroje,
dohodl jsem si rozhovor s předsedkyní Sdružení Člověk člověku MUDr. Hanou
Opltovou.
Jak to vlastně se spoluprací
vašeho sdružení s Adrou a sdružením Pod křídly je?
Před nějakou dobou jsem
se seznámila s paní doktorkou Černou, ředitelkou Nadace Dobré vůle Olgy
Havlové a, když jsme si povídaly o humanitární činnosti ve Val. Meziříčí,
přišla řeč i na zdejší Sdružení Pod křídly, které paní doktorka velice
chválila. Tak jsem po návratu z Prahy, někdy na podzim roku 2000, oslovila
paní Smrčkovou a pozvala jsem ji na nejbližší schůzku sdružení Člověk člověku,
kde jsme se rychle domluvily na spolupráci. Přítomen byl i pan Tomanec
z Adry, kterému se záměr sdružení Pod křídly postavit ve městě Dům na půl
cesty a chráněné byty pro děti z pěstounských rodin zalíbil a tak jsme
na to byli rázem tři. Pro sdružení Pod křídly toho daleko víc dělá ADRA,
my jsme pro ně uspořádali jenom dva benefiční koncerty a teď chystáme třetí.
Kdy vlastně občanské
sdružení Člověk člověku vzniklo a co všechno dělá?
Funkci předsedkyně jsem
převzala po paní Růženě Hosové až v lednu 1997, takže na povídání o historii
Sdružení Člověk člověku nejsem tou nejpovolanější osobou, neboť sdružení
vzniklo v roce 1992. Od samého počátku své činnosti se zaměřilo na zdravotně
postižené děti a mládež a na shromažďování finančních prostředků pro pomoc
těmto dětem. Kromě shánění darů od sponzorů jsme prostředky na naši činnost
získávaly hlavně pořádáním různých koncertů, jejichž výtěžek jsme dávaly
potřebným ve městě a okolí: Kojeneckému ústavu, Dětské psychiatrické léčebně
Branky, Ústavu sociální péče o mládež v Zašové, Dětskému domovu, Centru
zdravotně postižené mládeže a v posledních dvou letech také sdružení Pod
křídly. Koncerty dnes pořádáme dva až tři do roka a například s organizací
ADRA děláme každý rok společný koncert na jaře. Kromě těchto koncertů zajišťujeme
také zájezdy zdravotně postižených dětí do ZOO, jednou za dva roky výstavu
prací výtvarné dílny Ústavu sociální péče o mládež v Zašové a každoročně
vánoční nadílky pro děti z ústavů. Každý rok dáváme základní
výbavu do života mladistvým, kteří opouštějí Dětský domov a na podzim roku
2001 jsme uspořádaly módní přehlídku, jejíž výtěžek jsme použily na rehabilitační
pomůcky pro Kojenecký ústav a Dětskou psychiatrickou léčebnu Branky. Před
několika dny se konala módní přehlídka firmy W-linie, nad níž jsme převzaly
záštitu a jejíž výtěžek bude použit na zakoupení přístroje pro chlapce
s těžkým chronickým one-mocněním. Zbývající část peněz dostane Centrum
postižené mládeže na speciální počítačový program pro stimulaci mozkové
činnosti a na klávesový nástroj pro muzikoterapii. Ale když je třeba, pomůžeme
i jinde a jinak. Například po povodních v roce 1997 jsme Domovu důchodců
v Podlesí koupili pračku a po povodních v roce 2002 jsme poslali peníze
nevidomé holčičce - vozíčkářce do Terezína, které voda vzala všechno.
Tato vaše činnost
je známá v našem městě či regionu, ale vy jste v poslední době známé i
jinde v republice díky některým originálním projektům. Jak k tomu vlastně
došlo?
Při své činnosti jsme
poznaly, že zdravotně postižených jedinců je kolem nás víc než dost a že
většina z nich nemá potřebné finanční prostředky na zlepšení své situace.
Ovšem je snadné skutečnost zjistit a těžší s ní něco udělat. Na to naše
prostředky získané od sponzorů a z koncertů v žádném případě nemohly stačit
a teprve navázaní spolupráce s Adrou a sdružením Pod křídly nám pomohlo.
Nedali nám sice peníze, těch mají stejně málo jako my, ale vysvětlili nám,
jak je možno ucházet se o granty a zpracovávat projekty na jejich získání.
Náš první projekt Kamarádi jsme vypracovaly v roce 2001 a poslaly jsme
ho s žádostí o grant Nadaci rozvoje občanské společnosti, která s Českou
televizí organizuje sbírku Pomozte dětem. Uspěly jsme a dostaly jsme neuvěřitel-ných
dvě stě tisíc korun, což nám umožnilo pořídit asisten-čního psa pro chlapce
- vozíčkáře a psa společníka pro nevidomého chlapce.
Co bylo potom, co
bylo dál?
Když už jsme věděly,
jak na to, tak jsme v roce 2002 zpracovaly projekt Veronika a opět jsme
požádaly o grant Nadaci pro rozvoj občanské společnosti. Dostaly jsme téměř
padesát tisíc korun na postýlku s příslušenstvím a na speciální kočárek
pro postiženou holčičku. Ale pak to nebylo tak snadné, jak jsme si představovaly.
Výrobci nábytku široko daleko nám totiž odmítli postýlku udělat. Zachránila
nás až paní Jitka Kubešová z Krhové, která rodinu navštívila, na místě
zjistila potřeby dítěte i bytu, navrhla postýlku a ještě nám zajistila
pana Viléma Pavlicu, který postýlku vyrobil. Peníze z nadace nám ale na
postýlku i kočárek nestačily a tak jsme k nim přidaly peníze, které jsme
získaly úspěšným předvánoč-ním koncertem pěveckého sboru studentů gymnázia
Basové G v kapli Školy pro sluchově postiženou mládež. Koncert byl také
oslavou desátého výročí našeho sdružení a desátého výročí sboru.
A co chystáte právě
teď?
Právě teď chystáme s
Adrou v evangelickém kostele kon-cert dětského pěveckého sboru Ondrášek
z Nového Jičína, jehož výtěžek věnujeme na stavbu hospice Citadela. A možná
nejenom výtěžek, ale dokonce jeho dvojnásobek, neboť jsme požádaly o spolupráci
Nadaci Divoké husy, která podporuje projekty v sociální a zdravotní oblasti
tím, že zdvojnásobuje výtěžky z benefičních akcí pořádaných v jejich prospěch
ze zdrojů partnerské organizace Wilde Ganzen z Holandska.
Jak jsem si všiml,
jste už téměř mediální hvězdy. Projevuje se to nějak ve vaší činnosti?
No, mediální hvězdy...
to snad ne, ale je pravda, že o projektu Kamarádi natočila Česká televize
Ostrava jeden díl Klekánice a pořad o projektu Veronika byl odvysílán v
programu Kde peníze pomáhají jako první ze série pořadů o úspěšných projektech
ze sbírky Pomozte dětem. Díky médiím jsme se staly známějšími a důvěryhodnějšími
a lidé jsou ochotnější nám pomáhat. Ale nejen nám, například i pan Tomášů
z Pomocných tlapek, o němž se hovořilo v Klekánici, teď mnohem snáze získává
peníze od sponzorů a může tak vycvičit více potřebných psů. Takže ano,
pomáhá nám to pomáhat potřebným.
Co považujete za
váš největší úspěch?
To je těžké říct. Každá
naše akce má svůj význam, ale když už si musím vybrat, tak je to projekt
Kamarádi. Víte, když jsme navštěvovaly rodiny postižených dětí, tak jsme
poznávaly jejich život a prostředí, které jsme do té doby neznaly. Viděly
jsme, jak těžce se jim žije, zejména maminkám těch dětí. Ale ony to nevzdávají,
věnují se svým dětem a od nikoho už nic nečekají. Proto byly upřímně udiveny
tím, že o jejich děti a o jejich problémy má ještě někdo kromě nich zájem.
A ten náš zájem se vyplatil. Dnes jsou jejich děti šťastnější, rozvinuly
se po psychické a sociální stránce a v mezích možností i po stránce zdravotní.
Ti chlapci si už život bez svých psů ani nedovedou představit. Zde bych
ráda ještě dodala, že na zlepšení života chlapců má velký podíl i Základní
škola Žerotínova, kam oba chlapci chodí a kde se o postižené děti starají
příkladně.
A jaké máte
plány do budoucna?
To co dosud, pomáhat
dětem! Ale postižených dětí je hodně a tak musíme pečlivě vybírat ty nejpotřebnější,
zpracovat na řešení jejich situace projekty a najít cestu, jako jim nejlépe
pomoci. Tato naše činnost je náročná a někdy dost únavná, má ale smysl
a to je podstatné. Víte, já jsem si v době, kdy jsem ve sdružení Člověk
člověku začínala působit, ani nedokázala představit, jak hluboko mi vnikne
pod kůži. Že se začnu k problémům a těžkostem lidí stavět ne jako občan
Opltová, ale jako členka humanitární organizace. A jak naopak touto činností
obohatím svůj osobní život. A vzhledem k tomu, že všechny zakládající členky
ve sdružení pracují dodnes, netýká se to pouze mne, ale všech.
Ať vám to ještě dlouho
vydrží.
Josef Fabián
Předsedkyně Sdružení Člověk-člověku
MUDr. Hana Opltová s čenkami výboru Jindrou Kocourkovou a Danou Střítezskou
Listopad 2001 - při příležitosti
předání částky 25 000 Kč Dětské psychiatrické léčebně v Brankách
|
|
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět| |
| |
|
|
