V téže době byl  meziříčskými pokrokáři navržen T.G.Masaryk kandidátem pro volbu poslance do říšského sněmu. Všichni navrhovatelé,  MUDr. J. B. Kraicz, Dr. V. Dědina, V. Hřivna, F. Chrastina, A. Dadák, M. Šilha, Dr. Dorazilová, J.Divoký byli členy Sokola. Masarykův volební obvod se téměř shodoval s územím Sokolské župy valašské Fr. Palackého, čehož bývalo často využíváno. První Masarykova volební schůze se konala v sokolovně. Za svých prázdninových pobytů ve Valašském Meziříčí v letech 1909, 1911, 1912 býval Masaryk a celá jeho rodina častým hostem v sokolovně. 6. července 1912 tu T.G.M. proslovil přednášku o M.Janu Husovi. O  této době vydala sokolská jednota v roce 1935 knihu "Hrst vzpomínek na dobu poslanecké činnosti T.G.M. na Valašsku".

 V roce 1914 ještě připomněla jednota 50. výročí svého vzniku velkým veřej-ným cvičením, ale vzápětí vypukla 1. světová válka. Tím, že meziříčský Sokol pomohl ke zvolení T.G.M. poslancem, účastí členů v legiích,  přispěl trošku i ke vzniku naší republiky. Když 29. října 1918 došla do Valašského Meziříčí zpráva o vzniku ČSR, rychle se zorganizovala polovojenská sokolská jednotka, která za vedení vladyky Jožky Divokého a vyzbrojena sokolskou čepicí,  obsadila vojenské lazarety, hlavní úřady, zajistila pořádek v celém okresu a později pomáhala též při likvidaci nepokojů na Těšínsku a Slovensku. T.G. Masaryk byl jmenován zakládajícím členem naší sokolské jednoty.

   Meziválečná historie meziříčského Sokola má dva vrcholy - sportovní a divadelní. Naši sokolští borci patřili v té době k česko-slovenským špičkám. Na olympijských hrách v Antverpách Stanislav Indruch a Josef Pagáč reprezentovali naši  republiku. Na pařížské olympiádě v roce 1924 závodili Stanislav Indruch a Bohumil Mořkovský. Indruch se zranil, ale Mořkovský získal pro naši vlast jednu z prvých medailí,  byl třetí v přeskoku přes koně a šestý na kruzích. Bohatě se rozvíjela také sportovní činnost. Hodně se hrála odbíjená, hokej, pěstovala se atletika. Úspěšní byli také lyžaři, zejména běžci. Na Malé Lhotě byl postaven lyžařský můstek. Od roku 1934 byly z podnětu Františka Demla ml.  pořádány pravidelně letní tábory pro mládež.

   Velmi uspěšní byli divadelní ochotníci. Vítězili ve sleto-vých divadelních soutěžích. Zejména hra K.Čapka RUR vzbudila pozornost a o její výpravu, kterou navrhl sokol arch. B.Kupka, se zajímal sám autor hry. Ochotníci se pustili do náročných her našich i cizích klasiků, do baletu, operet a dokonce uvedli pět oper. Jako host si s našimi ochotníky zahrál Eduard Vojan, zazpíval si světový tenorista Otakar Mařák. Pro loutkové divadlo, které se v jednotě hrálo již od roku 1905, bylo v třicátých letech postaveno speciální jeviště. Počet uváděných představení byl ohromný a v roce 1940 bylo oslaveno konání 1000. divadelního sokolského představení. Zároveň bylo konstatováno, že počet musel být ještě vyšší. 

   Obrovský rozvoj tělocvičný i kulturní (počet členů jednoty přesáhl tisícovku) byl přerušen nacistickým zákazem činnosti. Řada členů v té době se již účastnila odbojové práce. 39 členů přineslo naší svobodě nejvyšší oběť, svůj život. Jim byla na sokolovně odhalena pamětní deska. 111 členů Sokola bylo vězněno v koncentračních táborech.

   V krátkém údobí do února 1948 se činnost nadějně rozrůstala, ale již v létě byla za demokratické chování na sletu v Praze  řada členů z příkazu komunistů vyšetřována a někteří byli vyloučeni. Komunisté chtěli sokolské tradice využít pro své cíle, ale nedařilo se to. Proto postupně tělovýchovu převáděli na odbory a jiné organizace. Mnozí cvičitelé však v sokolském duchu v práci s mládeží pokračovali ovšem v dobově omezených možnostech. Spartakiádami vládnoucí strana chtěla nahradit slety, ale připravila je o dobrovolnost účasti a nadšení účastníků.

   V roce 1990 z podnětu Ing. I. Indrucha a Dr. J. Kramáře byla obnovena činnost sokolské jednoty i župy. Začalo jednání o vrácení majetku. Začátky byly složité. Cvičilo se v pronajaté tělocvičně  ZŠ na Fibichově ulici. První veřejné vystoupení se konalo na fotbalovém hřišti v Podlesí. V jubilejním roce 1994 byl vydán památníček "Pod sokolským praporem". Téhož roku byla dohodou ukončena jednání o vrácení majetku.  Sokolovna se opět stala sídlem jednoty i Sokolské župy valašské Františka Palackého a na cvičišti bylo uspořádáno župní veřejné cvičení. Pravidelnými se staly běhy žactva za památkami města, veřejná cvičení, letní a zimní tábory mládeže, pochody od památníku T.G.M. v Botanice k památníku na Píškové 7. března a 28. října, účast na sletech v Praze, běhy Terryho Foxe, dětské šibřinky, udržují se lidové tradice, konají přednášky. Se střídavými úspěchy cvičí všechny složky od  rodičů s dětmi až po věrnou gardu, starší členy. Obnoveno bylo vydávání časopisu DRAP. S přispěním města Valašského Meziříčí bylo zřízeno nové loutkové divadlo a představení Pimprlat se dětem líbí  na domácí scéně i na zájezdech. Dobře se činí hráči volejbalu, florbalu, dívky baletí v Sokol Dance, ženy si oblíbily aerobic, turisté pořádají pravidelné vycházky. Úspěšní byli naši mladí cvičenci v podiových vystoupeních a s pořadem My  sme Valaši měli úspěch  v Praze i ve Španělsku-Katalánsku. Cvičili také v Polsku. Starší nejen vzpomínají, ale nezahálejí, mladí se činí.
        Jiří Demel