 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02,
06/02,
07/02,
08/02,
09/02,
10/02,
11/02,
12-13/02,
14-15/02,
16/02,
17/02.
18/02,
19/02,
20/02,
21/02,
22/02,
23/02,
24/02,
01/03,
02/03,
03/03,
04/03,
05/03,
06/03,
07/03 |
|
|
|
|
|
| Z historie
města: Meziříčské tiskárny - Tiskárna Osvěta |
 |
Zanedlouho po zřízení
Valašské tiskárny požádal její technický vedoucí Karel Šnobl o knihtiskařskou
koncesi, kterou obdržel 1. dubna 1919 a za pomoci Moravskoslezské banky,
filiálky ve Val. Meziříčí a za účasti dalších společníků vybudoval novou
tiskárnu. Podnik byl zapsán do obchodního rejstříku pod názvem knihtiskárna
Osvěta a ředitelem se stal Karel Šnobl. Společnost tiskárny zakoupila 24.
října 1919 blízko starého meziříčského nádraží dům. Dnes zde stojí moderní
tiskárna Colora.
Brzy se v tiskárně vonící
novotou poprvé zaleskly kovové litery ve hbitých rukou sazečů a ze strojovny
se ozval typický hluk tiskacího stroje vydávajícího první tisky. V novém
podniku byly tištěny všechny tiskopisy společenské i pro obchod a úřady.
Tiskly se zde také časopisy Palacký, Sokolský věstník, Stráž Valašska,
Úřední list okresního hejtmanství, dále Českobratrské hlasy, Věstník Jeronýmovy
jednoty a týdeník Lubina, vydávaný Františkem Kovářem. Tiskly se zde i
dobře upravené plakáty a divadelní Meziaktí pro Sokol. Nový podnik dobře
prosperoval a měl i dobré finanční výsledky, na nichž se významně podílel
společník Arnošt Dadák z Milotic nad Bečvou. Tiskl zde všechny své obchodní
tiskopisy a ve značných nákladech týdeník Milotický hospodář, dále měsíčník
Praktický rádce a oblíbené Milotické kalendáře. Pro mladého autora Miloše
Jirku byly tištěny sbírky básní Duha a Cesta. Také se tiskla pro Josefa
Ležáka kniha Česká Golgatha, pro J.F.Karase povídka Božec Adam.
Tiskárna měla zpočátku
dostatek práce, ale postupně jí ubývalo. V roce 1926 vystoupil ze společnosti
tiskárny Arnošt Dadák a zřídil si vlastní tiskárnu v Miloticích n. Bečvou.
Tiskárna začala být pasivní a hrozil jí finanční úpadek. Nebylo z čeho
vyplácet mzdy ani podíly společníkům. A tak valná hromada rozhodla podnik
zrušit. Zánik tiskárny znamenal v té době ztrátu práce asi dvaceti zaměstnanců.
Aby k tomu nedošlo, navrhl tehdejší podílník a předseda družstva Ph.Mr.
Vilém Vodička, meziříčský lékárník, utvořit nové družstvo, které by zajistilo
další provoz tiskárny. K tomu bylo zapotřebí nového kapitálu alespoň ve
výši 200 000 Kč, který zajistili půjčkami na svých nemovitostech čtyři
pracovníci závodu Emilián Macourek, František Martinek, Alois Vítek a Stanislav
Indruch. Nový podnik řídil faktor E. Macourek s jednou úřednicí, vedoucím
sazárny byl zkušený sazeč F. Martinek, osvědčený tiskař A. Vítek pracoval
jako strojmistr na tiskacích strojích a S. Indruch dělal sazeče v ruční
sazárně, neboť v té době se všechno sázelo ručně. Noví majitelé provedli
ihned rozsáhlou akci k získání stálých zákazníků. Jejich nabídky přijala,
mimo jiných, tři pražská nakladatelství: Kvasnička a Hampl, Václav Petr
a František Topič.
Ve 30. letech vytiskla
Osvěta drobnější práce Almanachy Valašských roků, katalog Výstavy práce
a kultury, pořádané ve Valašském Meziříčí v roce 1935. Mimo jiné vytiskla
také pečlivě i některé knihy valašských autorů. Například pěkně vypravenou
a krásnou valaštinou napsanou knížku malíře Jožky Barucha Pod Junákovem
a neméně dobře vytištěné Valašské povědačky Miloše Kašlíka s jeho třiceti
pěknými dřevoryty. Tiskl se zde také vlastivědný čtvrtletník Naše Valašsko.
Tiskárna zhotovila také řadu barevných pohlednic od různých malířů (Mervart,
Hofmann, Kučera aj.) Koncem 20. let byla již Osvěta dobře prosperujícím
podnikem, který zdravě konkuroval valašské tiskárně proslulou kvalitou
tisku. Produktivitu práce v podniku zvýšil sázecí stroj zakoupený v roce
1933. Pracovali na něm sazeči S. Indruch, J. Malík a A. Filip. Ten se v
Osvětě vyučil a pracoval zde ještě jako důchodce, což svědčí o dobrých
pracovních podmínkách v podniku. Na sázecím stroji se pak sázely všechny
časopisy a knihy např. třídílný dobrodružný román Anthony Adverse od Hervey
Allen pro Kvasničku a Hampla. Pro téhož nakladatele byla dvoubarevně vytištěna
kniha velkého formátu od Zikmunda Wintra s ilustracemi Adolfa Kašpara,
byl to Mistr Kampánus a Quo vadis od Sienkiewicze. Tiskly se zde také známé
Topičovy Bílé knihy v grafické úpravě Cyrila Boudy a mnoho knih pro Václava
Petra, které upravoval grafik Jaroslav Šváb. V roce 1940 odešel do důchodu
podílník a faktor tiskárny E. Macourek. Na jeho místo nastoupil redaktor
Lubiny A. Jurečka. V té době vstoupily do společnosti také dvě ženy podílníků
- učitelka Drahomíra Vítková a MUDr. Helena Grohová-Jurečková.
Za okupace byla práce
tiskárny omezována. Dne 23.5.1941 bylo zastaveno vydávání časopisu Lubina.
Malé příděly papíru byly kráceny. Papír se opatřoval "na černo"
ze Slovenska. Bylo to nebezpečné, ale nutné pro udržení tiskárny. Čím více
Němci potlačovali všechno české, tím více rostl zájem o českou knihu. Náklady
knih se tajně zvyšovaly a tiskárna tiskla mnoho dobrých knih význačných
spisovatelů Komenského, Máchy, Pražáka, Purkyně, Rollanda, Sienkiewicze
aj. Byly vytištěny i dvě bibliofilské knížky pro Miloslava Baláše Hlas
a mlčení a překlad z arabštiny Beseda mosulská. Za dobu trvání tiskárny
bylo v ní vytištěno přes pět set knih a více než sto výročních zpráv a
úředních listů.
Od r.1944 byla zastavena
divadelní činnost ochotnických divadel a napros-to omezen veškerý kulturní
život. Tiskárna byla udržována uměle, do zásoby se zhotovovaly různé bloky
a obchodní tiskopisy. V dubnu se přiblížila fronta k Valašskému Meziříčí.
Městem táhly kolony ustupujících německých vojáků, které napadla spojenecká
letadla. Dne 11. dubna došlo k nečekanému náletu na město, při němž byla
poškozena střecha tiskárny a strojovna. Oprava trvala tři týdny. Když skončila
válka, začali se do ní vracet dřívější zákazníci a přicházeli i noví. Jen
pražští nakladatelé se již nevrátili.
Pak přišel rok 1948
a s ním únorový převrat. Dochází k nesmyslnému rušení tiskáren. Dne
1.5.1950 byla zrušena Valašská tiskárna. Její zařízení bylo převezeno do
Osvěty, kde ONV ve Val. Meziříčí zavedl národní správu. V příších letech
došlo v tomto podniku ještě k několika organizačním změnám až konečně bývalá
Osvěta se dostala do MTZ a měla název Moravské tiskařské závody, nár. podnik,
26 Val. Meziříčí.
J. Janoušek
Majitelé tiskárny Osvěta, zleva
Stanislav Indruch, Alois Vítek, František Martínek, Emilián Macourek
Předválečná reklama Osvěty
Budova tiskárny Osvěta v Husově ulici
v pol. 70. let před rekonstrukcí
|
|
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět
| |
| |
|
|
