Vy jste byl opětovně zvolen do funkce místostarosty vloni v listopadu, v den, kdy jste prohrál okresní soud. Dostal  jste od zastupitelů vůbec nejvíce hlasů, víc než starosta Kubeša i  místostarosta Mikušek. Čím si to vysvětlujete?
   Asi tím, že za mnou byly vidět pracovní výsledky a zastupitelé tak zhodnotili výsledky mé předchozí čtyřleté práce. Patrně tak soudní spor s panem Hrubým neměl na hlasování vliv.

   Říkáte, že s rozsudkem vnitřně nesouhlasíte a že pan Hrubý nemluví pravdu. Proč by pak ale sám sebe udal, že dal úplatek, když se tím vystavil trestnímu stíhání?
    Pokud vím, proti panu Hrubému zatím nebylo zahájeno trestní stíhání a jsem sám zvědav, jak to všechno dopadne. Čas také ukáže, do jaké míry byl soud proti mně zkonstruovaný a kdo či co za tím vším ještě stálo...

   Co považujete za úspěchy a také prohry vedení města  z let 1998-2002?
   Za svůj osobní úspěch považuji, že se mi díky osobním kontaktům na sociálnědemokratické poslance podařilo do našeho města dostat  velký objem financí především na tři akce: zimní stadion a kuželnu, rekonstrukci nemocnice a dostavbu domu s pečova-telskou službou. Za rovněž důležité pak považuji realizaci drobných staveb, které jsou pro občany tohoto města nezbytné pro život, např. chodníky v Krhové, na Brňov, parkovací plochy ve městě např. na Vyhlídce, Křižné atp.
   Za své osobní selhání pak považuji to, že jsem podlehl tlaku svého okolí a zvedl ruku pro realizaci průmyslové zóny. Od nástupu do funkce jsem za investiční prioritu považoval výstavbu krytého bazénu a ve chvíli, kdy mí kolegové začali tlačit na projekt prů-myslové zóny, jsem na tomto svém stanovisku nedokázal setrvat. Za ne-úspěch považuji i to, že jsme nedokázali rozklíčit složité smluvní vztahy na Stínadlech a pomoci tak tamním nájemníkům.

   Když už to se zónou tak dopadlo, je rozumné nyní prodávat tak obrovskou plochu pozemků pod cenu, rok před vstupem do Unie, který pravděpodobně pořádně zamíchá nejen s cenami takovýchto ploch, ale i možnostmi jejich využití? Proč s tím město tolik spěchá, když ještě ani neví, jestli z utržených patnácti milionů nebude muset státu vrátit deset milionů dotace?
  Problémem je to, že je to příliš velká plocha a že to vlastně vůbec žádná průmyslová zóna není, chybí zde inženýrské sítě, které budou stát dalších osmdesát milionů. Mně připadá šedesát milionů, které jsme dali za pozemky, jako dotace na zaměstnanost, příliš vysoká. Uvědomme si, že v našem městě je nezaměstnanost cca 8 %, méně než v okolí, což znamená, že zde zase takový tlak na nová pracovní místa není. Takže sám nevím, co by bylo nejlepší, ale jak už jsem řekl, přestože jsem pro zónu zvedl ruku, nikdy jsme nebyl jejím velkým příznivcem, takže tuto otázku by měli zodpovědět jiní.

   Hovoříte o zajištění dotací ze státního rozpočtu. Znamená to, že Vaši kolegové nebyli v této oblasti tak úspěšní?
  Víte, řídit město nemůže jen starosta nebo místostarosta jako osoba, která je zodpovědná za určitou oblast, to musí být společný postup a souhra. Vedení města, to je orchestr, složený z různých hudebníků, kteří hrají stejnou skladbu. I v takovém orchestru ale někdo hraje razantně na buben a jiný lehce šmidlá na housle. No a já jsem byl takový bubeník mezi dvěma houslisty... Přesto říkám, že za neúspěchy i úspěchy nese zodpovědnost  radnice jako celek. 

   Co místostarostování dalo Vám osobně?
   Strašně moc. Každý den jsem se setkával s různými lidmi a to je ta nejlepší životní škola. Roztřídil jsem si je do tří skupin: 60% po Vás něco potřebuje, 30% Vám přišlo vynadat a možná 10% vás pochválí či Vám poděkuje. Ale na to jsem byl připraven, když mi jeden známý po nástupu do funkce říkal: "Pokud čekáš vděk a poděkování, pak nechoď do úřadu, nedočkáš se ho". Naučil jsem se spoustu věcí, např. dávat si pozor na to, co slíbíte. Z toho, co jsem na radnici dokázal, mám dobrý pocit.

   Kdybyste dnes nastupoval na radnici, co byste změnil oproti roku 1998?
   My jsme o sobě tak trochu s pýchou prohlašovali, že jsme mladá radnice a brali jsme to jako velkou přednost. Dnes bych se snažil najít a přesvědčit někoho staršího, aby šel na post starosty a nás mladší zkušenostmi a nadhledem trošku usměrňoval a pomáhal nám. Rivalita ve vedení radnice byla mnohdy obrovská, zbytečná a ke škodě celé věci.

   Je situace v nové široké koalici jiná?
   Rozhodně. Už není nutno vynakládat tolik energie na přesvědčování  druhé-ho, lépe se diskutuje, prostředí na řešení problémů je klidnější. Cítím vstřícnost všech stran a ochotu k řešení problémů.

   Jak se Vám spolupracovalo se zastupitelstvem?
   Mrzí mě, že je spousta zastupitelů pasivních, nevyjádří svůj názor, neříká argumenty pro či proti, jen zvedne ruce během hlasování. Obdobně je to někdy s vedoucími odborů na jednání zastupitelstva. Člověk by chtěl slyšet protiná-zor, třeba se o něm i s někým pohádal, ale nedočká se ho. Občas se mi zdá, jako by se lidé zase báli otevřeně mluvit, vyjadřovat své názory, riskovat své místo, postavení, pověst. Je to škoda a mně se to osobně nelíbí. Já jsem bouřlivák, který se občas rozčílí, ale stojí si za svým názorem. Na druhou stranu jsem se setkal i s několika osobnostmi z řad zastupitelů, které svůj názor na věc mají a otevřeně jej dokáží prezentovat.

   Co Vás během těch čtyřech let naštvalo a zklamalo?
   Zklamalo mě, že se nepodařilo reali-zovat výstavbu věznice v areálu kasá-ren. Myslím, že to byla dobrá vize a že by městu přinesla prospěch, určitě větší než pozemky pro průmyslovou zónu za 60 milionů. Naštvala mě závist lidí a zbytečné petice, které v některých pří-padech byly neopodstatněné a v někte-rých případech šly proti místním lidem. jako např. při budování parkoviště na sídlišti u krásenské prodejny Albert.

   Myslíte, že vaše funkce předsedy TJ nebyla v konfliktu s postem místostarosty, zodpovědného za oblast sportu?
   To, že zastávám funkci v TJ, zjistili mnozí zastupitelé až při kolaudaci zimního stadionu. Myslím si, že jsem urči-tý lobbing směrem ke sportu nezakrýval, naopak jsem to ani nepřeháněl a vždy jsem se snažil, aby granty na kulturu, sociální věci i sport byly v určité relaci. Již vloni jsem funkci v TJ chtěl složit, ale sportovci mě přesvědčili, abych vydržel ještě aspoň jeden rok.

   Granty ve stotisícových objemech jsou jedna věc a osmdesátimilionová investice za zimní stadion a kuželnu druhá. Tady asi nepoměr existuje...
   Nemyslím si. Vždyť do zámku jako zařízení pro kulturu se taky investovaly stovky milionů. Díky tomu, že jsme nebyli okresním městem a nestavělo se tady, existuje tu určitý dluh občanům, který je třeba postupně splatit a o to jsem se já snažil. Až budeme mít sportoviště postavená jako Vsetín, pak už to bude o něčem jiném.

 A není luxusem, když městu chybí sportoviště, ta stávající a vyhovující, míním tím kuželnu, stěhovat o pár set metrů dál, zaplatit za to třicet milionů, které pak chybí např. na letní koupaliště?
   Co se týká kuželny, všichni dobře ví, že jsme žádali MMR (Ministerstvo pro místní rozvoj) o dotaci ve výši 20 mil. Kč. Bohužel obdrželi jsme pouze 3 mil. Kč. To znamená, když budeme počítat, že kuželna měla být postavena z velké části za peníze státu (20 mil. Kč) a akciová společnost Deza měla a přispěla částkou 5 mil. Kč. Město tak mělo do kuželny zainvestovat pouze 5 mil. Kč. Bohužel vše nakonec dopadlo jinak.

   Deza ale dala jen malou část z těch třiceti milionů, necelých 20% a zbytek zaplatili občané, přičemž efekt je stejný jako před celou transakcí - stejně velká kuželna se stejným zázemím. Její hluk ale už neruší občasné nocležníky, ale lidi, kteří si v lokalitě u stadionu postavili své domky. Z pohledu občanů na tom vydělal jen Tenisový klub. Pak se není možno divit, že se mezi lidmi říká, že Deza podporuje ne sport ve městě, ale rodinné příslušníky vrcholného vedení této fabriky, kteří se tenisu věnují... Proč to tedy nezaplatila Deza celé, když tak stála o vymístění kuželny?
   Nemyslím si, že na tom vydělal Tenisový klub. Uvolněné prostory staré kuželny v Tenisové hale budou opět využity pro sport. Já osobně jsem rád, že se najde společnost jako je Deza a.s., která nemalou finanční částkou přispěla a přispívá na různorodé sportovní aktivity ve městě. O dotacích na Deze nerozhoduje ředitel, ale akcionáři, ti stanovují priority.  My jsme uzavřeli s Dezou dohodu, že bude na sportovní aktivity přispívat pravidelně každý rok, to je pro ni z hlediska pohledu akcionářů schůdnější.

   Já si jen myslím, že by Deza za ten zápach, kterým vítá návštěvníky města, mohla být k obci a jeho občanům štědřejší... Ale pojďme se podívat na jinou oblast.   Obelisk před dvěma roky otevřel téma korupce na radnici. Dnes celostátní média přinášejí informace renomovaných institucí, které potvrzují, že právě oblast zadávání veřejných zakázek na komunální úrovni patří k těm korupcí nejpostiženějším. Platí to i v našem městě?
   Myslím, že jsme učinili taková opatření, aby to neplatilo.  Především povinnost pro členy výběrové komise podepisovat se pod svá hodnocení, je zásadní změnou. 
   My jsme původní systém hodnocení, který byl po článcích v Obelisku skutečně změněn, převzali od našich předchůdců. Každý se ale učíme a myslím, že to, že jsme k pozitivním změnám přikročili, mluví za vše.

   S jakými pocity opouštíte téměř po pěti letech svou pracovnu místostarosty?
  S pocitem smutku, protože mě práce těšila a snad to i bylo vidět na výsledcích. Myslím, že jsem pro toto město udělal kus dobré práce, a že jsem i spoustě lidí pomohl. Vím ale, že lidé politikům neradi odpouštějí a že mě bude stát spoustu sil, abych je přesvědčil, že mi můžou zase plně důvěřovat. A já se o to pokusím. Stačí žel jedno křivé nařčení, aby si člověk s hrůzou uvědomil, že stojí-li tvrzení proti tvrzení a nemá-li šanci se očistit, nezbývá než odstoupit. Pravda má jednoho velkého svědka,  tím je čas a ten ukáže, že jsem se ničeho z čeho jsem byl obviněn panem Hrubým, nedopustil. To už však noviny psát nebudou, ale pro mě je důležité, že se můžu lidem podívat do očí. Neodcházím ale zatrpklý, zatím se mi vždy potvrdilo, že i ty zlé věci jsou nakonec k něčemu dobré. 
       Děkujeme za odpovědi. Ptal se Ir.