 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02,
06/02,
07/02,
08/02,
09/02,
10/02,
11/02,
12-13/02,
14-15/02,
16/02,
17/02.
18/02,
19/02,
20/02,
21/02,
22/02,
23/02,
24/02,
01/03,
02/03,
03/03,
04/03,
05/03,
06/03,
07/03,
08/03 |
|
|
|
|
|
| Z historie
města: Stoletý typograf Eduard Hermann |
 |
V pátém čísle Obelisku
byl uveřejněn článek o tiskárně Bratří Chrastinové. V ní se vyučilo několik
výborných sazečů: Scotti, majitel bibliofilské tiskárny v Novém Jičíně,
Richter, majitel tiskárny v Příboře, i Eduard Hermann, narozený 4. října
1883 ve Valašském Meziříčí v Králově ul. Do tiskárny nastoupil 1. srpna
1897. Po dobu učení dostával v prvém roce 10 krejcarů týdně, což se každým
rokem zvyšovalo o 10 kr. Po vyučení dostával 4 zlatky týdně, což bylo hodně
peněz. V té době bylo v tiskárně zvykem, že vyučenec musel poručit svým
kolegům, za přijetí do jejich kolektivu, bečku piva a tomu se nevyhnul
ani Edáček, jak mu v tiskárně říkali.
Ale zpět k učení. Nebylo
to učení jako dnes. Pracovalo se 12 hodin denně. A do toho času patřilo
i chování dětí. Na vození kočárku se učni předbíhali, poněvadž se dostali
na čerstvý vzduch, neboť tiskárenské prostředí bylo nezdravé (barva a olovo).
Učni museli dodržovat každodenní úklid, zametat, topit v kamnech a vymetat
je. Další povinností bylo také připravit petrolejové lampy a čistit jejich
skleněné cylindry (v té době nebyl v tiskárně elektrický proud). Jednou
týdně se tiskly noviny od 6 večer do 4 hodin do rána. Stroj byl na ruční
pohon (točilo se klikou) a učni museli při tisku pomáhat
Šéf byl sokolským funkcionářem
a Eda mu chodil po okolních vesnicích s oběžníkem. Vyšel brzy ráno a vracíval
se spokojen k večeru. Nevadilo mu, že ušel pár kilometrů. Cvičil také v
Sokole, kde dělal nejraději lehkou atletiku. Jednou zápasil i s proslulým
zápasníkem Gustavem Fryštenským. Byl účastníkem velkého sokolského sletu
ve Val. Meziříčí v r. 1898, při kterém hrála slavná Kmochova kapela z Kolína.
Druhý den navštívili sokolové rodný dům Františka Palackého v Hodslavicích.
V r. 1903 se se svým
kolegou zúčastnil schůze typografů v Kroměříži a přihlásil se do odborové
organizace. Jak se to Chrastina dozvěděl, oba je propustil. Hermann odešel
do Olomouce, kde pracoval v tiskárně Kramář a Procházka, kde se vyučil
strojním sazečem. Válečná léta prožil na frontě a částečně též ve státní
tiskárně vídeňské. Ještě před státním převratem 1918 dezertoval.
Po válce se opět vrátil
do tiskárny Kramář a Procházka, kde pracoval do roku 1943. Téhož roku přešel
do olomouckého závodu IGO, kde své znalosti uplatnil v oboru sázecích strojů,
kde setrval až do odchodu na zasloužený odpočinek, po 52 letech poctivé
a odborně uznávané práce v polygrafickém průmyslu. V r. 1975 ztratil manželku.
Od té doby žil sám v hanácké metropoli. Nikdy neměl bolení hlavy. Do 98
jezdil na kole a četl bez brýlí, luštil křížovky. Nikdy v životě nepočítal
kalorie, ani nedržel dietu. Starý člověk si těžko zvyká na nové prostředí.
Přesto se musel rozloučit s městem Olomouc a přestěhovat se k synovi, kterému
bylo již 70 let, do Přerova. Ten se o tatínka staral i s obětavou manželkou.
Po dlouhém životě zemřel
nestor olomouckých typografů Eduard Hermann roce 1999 v požehnaném
věku 102 let .
J. Janoušek
Výuční list Eduarda Hermanna z roku
1901: "List za vyučenou. Podepsaní potvrzujeme, že Eduard Hermann, narozen
4. října 1883 ve Val. Meziříčí na Moravě v závodě našem od 1. srpna 1897
do 1. srpna 1901 sazečství se učil a za celou dobu mravně, poslušně a vůbec
vzorně se choval, pročež se mu tímto list za vyučenou vydává. Důkazem toho
náš vlastnoruční podpis. Bratři Chrastinové.
Eduard Hermann v roce 1914
V roce 1947 (vlevo v košili s motýlkem)
Na sklonku života
|
|
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět
| |
| |
|
|
