 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02,
06/02,
07/02,
08/02,
09/02,
10/02,
11/02,
12-13/02,
14-15/02,
16/02,
17/02,
18/02,
19/02,
20/02,
21/02,
22/02,
23/02,
24/02,
01/03,
02/03,
03/03,
04/03,
05/03,
06/03,
07/03,
08/03,
09/03,
10/03 |
|
|
|
|
|
| Ostrov
pro ohrožené děti uprostřed parku Botanika |
 |
Když v roce 1997
slavili v Kojeneckém ústavu padesátku, vydali brožurku, v níž se dočteme,
že Domov pro matku a dítě, jak se ústav při svém založení jmenoval, vznikl
v roce 1947 jako druhý takový ústav na Moravě z podnětu předsedy Zemské
péče o dítě v Brně MUDr. Pachnera a za podpory okresního lékaře ve Val.
Meziříčí MUDr. Kasana. Jeho umístění do budovy na Husově ulici bylo provizorní,
neboť se tenkrát uvažovalo o postavení Okresního domu zdraví a oblastního
kojeneckého ústavu na místě dnešní Městské nemocnice. Prvním ředitelem
ústavu byl MUDr. Svozil a ústav sloužil tehdejším okresům Valašské Meziříčí,
Vsetín, Bystřice pod Hostýnem, Hranice na Moravě, Nový Jičín a Frenštát
pod Radhoštěm. Až do roku 1950 byl řízen Zemskou péčí o dítě v Brně, potom
změnil název na Kojenecký ústav a přešel pro KÚNZ Zlín, odkud v roce 1958
přešel pod OÚNZ Valašské Meziříčí a po zrušení tohoto okresu pod OÚNZ Vsetín.
V letech 1967 - 1969 proběhla generální oprava ústavu a po ní byl již otevřen
jako Dětský domov pro děti od 0 do 3 let a tak to bylo až do roku 1991,
kdy přešel pod NsP Valašské Meziříčí. Od prvního ledna roku 1992 je samostatným
právním subjektem, který nejprve řídil Okresní úřad Vsetín a po zrušení
okresů řídí Krajský úřad Zlín. Pokud jde o zřizovatele, je historie ústavu
pestrá, ale ředitele měl za padesát šest let jen čtyři. S tím současným,
MUDr. Radoslavou Vašíčkovou, a s její zástupkyní Anežkou Hrstkovou jsem
si zašel popovídat.
O historii ústavu
jsem si již všechno přečetl tak mi teď řekněte něco o jeho současnosti.
Od 1. ledna letošního
roku jsme příspěvkovou organizací Zlínského kraje, nestátním zdravotnickým
zařízením s názvem Kojenecký ústav a dětský domov a jsme jediným zařízením
tohoto typu v kraji. Naší hlavní činností je komplexní zdravotní, výchovná
a sociální péče o ohrožené děti od novorozeneckého období do tří let věku.
Občas jsou u nás sice i děti starší, ale jen vyjímečně, tehdy, když jejich
návrat do původní rodiny není možný a řeší se jejich náhradní rodinná péče
nebo umístění v dětském domově školního typu či v některém z ústavů sociální
péče.
Pečujeme o děti, o které
se rodiče nemohou, neumějí nebo dokonce nechtějí starat. Vedle dětí, které
jsou u nás z rozhodnutí soudu, ať už na základě předběžného opatření nebo
po nařízení ústavní výchovy, protože je jejich zdraví nebo i život ohrožen
zanedbáním rodičovské péče, přijímáme i děti, o jejichž dočasné umístění
rodiče sami požádají, neboť si potřebují vyřešit sociálně - ekonomické
problémy rodiny. Kromě toho nabízíme i ambulantní výchovnou činnost pro
děti do tří let věku s přihlédnutím k sociální situaci rodiny. Většinou
ji využívají matky - samoživitelky nebo rodiny, kde matka onemocní a otec
by sám péči o dítě nezvládl. Vodí nebo vozí k nám své děti ráno, odpoledne
si je zase berou domů a za pobyt dítěte u nás platí příspěvek na stravné.
Ten platí i rodiny, jejichž děti jsou u nás umístěny dohodou, ale v obou
případech se při jeho určování přihlíží k sociální situaci rodiny.
Nechejme ambulantní
péči ambulantní péčí a podívejme se na vaše chovance. Jak to tady mají
zařízené?
Počet lůžek v ústavu
se po celou dobu jeho trvání pohybo-val mezi 35 až 50, po rekonstrukci
jich máme čtyřicet pět. Z toho jsou dvě lůžka vyčleněna pro doprovázející
matky, zpravidla k zácviku po porodu nebo pro ty, které se nemají kam po
porodu s dítětem uchýlit. Na oddělení kojenců - dětí do jednoho roku věku,
v prvním patře budovy, máme celkem šestnáct postýlek ve dvou místnostech.
Děti, které jsou starší než půl roku, jsou v době bdění pod dohledem sestry
v herně, ty mladší jsou za každého počasí dopoledne i odpoledne na čerstvém
vzduchu na terase. A v jednom roce jsou děti přemístěny do dětského domova
v přízemí budovy, kde jsou zatím rozmístěny podle věku do tří skupin, ale
uvažujeme o tom, že je promícháme. I u nich se snažíme, aby byly denně
venku, chodily na procházky, výlety a třeba si i zaplavat. Aby jejich obzor
nekončil před branou ústavu.
V letech 1961 - 1998,
kdy byla přesně vedena evidence umísťování dětí do náhradní rodinné péče,
bylo umístěno celkem 246 dětí. Jak je to s adopcemi a umísťováním dětí
v současné době?
V podstatě žádné právně
volné dítě v ústavu nemáme, protože žadatelů o adopci je stále víc než
těchto dětí. Pokud se nějaké dítě uvolní pro náhradní rodinnou péči, okamžitě
je jeho dokumentace předána Poradnímu sboru Zlínského kraje, který dítěti
vybere vhodnou náhradní rodinu a zpravidla do deseti dnů od tohoto rozhodnutí
již do ní dítě odejde. Letos našly náhradní rodinu tři naši nejmenší, o
dalších třech dětech se rozhodne v dohledné době a dvě starší děti by měly
odejít do pěstounských rodin.
Komplikace nastávají, když sice matka
dá v porodnici předběžný souhlas s adopcí, ale po skončení šestinedělí
již svůj souhlas před pracovnicemi orgánu sociálně právní ochrany dětí
podpisem nepotvrdí, na úřad se nedostaví a často není ani možné zjistit,
kam zmizela. Přitom podle zákona je tento její podpis nutný, jinak musíme
počkat další dva měsíce a te-prve potom z důvodu nezájmu ze strany rodiny
podat k soudu návrh na zbavení rodičovských práv. Ale ani potom, když soud
rozhodne, problémy nekončí, neboť ji nelze najít a rozsudek jí doručit,
takže se pobyt dítěte v ústavu zbytečně prodlužuje. A u starších dětí může
soud rozhodovat až v případě nezájmu rodičů trvajícímu půl roku. Prostě
hodně záleží na soudu, jak rychle a účinně hájí zájmy dítěte před "zájmy"
jeho biologických rodičů. My soudu pouze podáváme zprávu o dítěti, ale
ne-jsme účastníky řízení. Naštěstí mají naše děti velké zastání v osobě
JUDr. Solařové, která s námi spolupracuje a snaží se věci řešit dle platných
zákonů k prospěchu našich svěřenců.
Pět až deset dětí ročně od nás odchází
do náhradních rodin a další se po úpravě poměrů nebo po zrušení ústavní
výchovy vrací do vlastní rodiny. Bohužel se staráme také o některé děti
se závažnými zdravotními potížemi, pro které se většinou náhradní rodina
nenajde a musí být podle stupně svého postižení umístěny do ústavů sociální
péče. A dvě až tři děti ročně, u nichž trvá nařízení ústavní výchovy, od
nás odcházejí do dětských domovů školního typu.
Co všechno už máte
a co ještě ke své práci potřebujete?
V posledním desetiletí
byla předělána kotelna ústavu na plynovou, opravili jsme terasy a spojovací
chodbu mezi hlavní budovou a kuchyní, udělali jsme nové fasády, natřeli
střechy, předláždili chodníky a vybavili zahradu pro hry a potřeby dětí.
Teď je hlavním cílem vybudování rehabilitace, která je nezbytná pro správný
pohybový a duševní rozvoj dětí. Za peníze od sponzorů jsme koupili rehabilitační
stůl a zrcadla a umístili je prozatím do ložnice kojenců, kde díky aktivitě
sestry Kašparové děti rehabilitují pod odborným dohledem rehabilitační
sestry Závadové z Městské nemocnice. Ale zatím jejich práce není systematická
a pravidelná, neboť ji sestra Kašparová provádí při své službě v třísměnném
provozu. Již od roku 2000 ale máme zpracovanou studii na vybudování rehabilitačního
pracoviště na půdě a v roce 2001 se nám podařilo vybudovat schodiště a
vsadit protipožární okna a dveře, aby další práce mohly probíhat za provozu,
jenže teď se všechno zastavilo.
Pročpak?
Žádali jsme nového zřizovatele
o poskytnutí inves-tičních prostředků mimo rozpočet, ale zatím jsme je
nedostali a z rozpočtu jsme ztěží schopni zajistit běžný chod ústavu. Zřejmě
nebudeme schopni ani dát odměny zaměstnancům, i když by si to zasloužil
náš technický a provozní personál i zdravotní sestry s hlavní sestrou Havlátovou
a sociální sestrou Orságovou. Tak jim za jejich práci takto veřejně děkuji.
A co dary?
Dary, které dostáváme,
nejsou nijak závratné, ale jsme za ně nesmírně vděčni a bez nich si to
ani neumíme představit. Jen díky nim totiž můžeme dětem zpříjemňovat prostředí.
Nemůžeme vyjmenovat všechny dárce, ale na zmíněné úpravy půdy nám přispěla
značnou částkou a.s. DEZA, pravidelně nám přispívá CABOT CS a firma
JMP Praha, dostali jsme peníze ze skláren i od naší Městské policie, měst
Rožnov a Chropyně, zaměstnanci rožnovské firmy Myonic pořádají pravidelně
sbírky pro naše děti mezi zaměstnanci a před loňskými Vánocemi přivezli
dárky pro všechny naše děti, firma AHOLD z prodejny Albert na Vyhlídce,
kde je manažerkou paní Jurková, nám již tři roky dává výtěžek z akce "Bertík
dětem" a pomáhá nám i firma DARA. Velmi dobře a systematicky nás také již
dlouho podporuje humanitární sdružení Člověk - člověku a meziříčská ADRA.
Ale rozšířit úvazek
psychologa, získat alespoň na půl úvazku rehabilitační sestru a vyčlenit
výchovnou sestru tak, aby její práce s dětmi mohla být komplexní, budeme
moci pouze s vlastním vyšším rozpočtem. Letos to již nebude, ale nepřestaneme
o to usilovat.
O tom ani v nejmenším
nepochybuji a děkuji Vám.
Josef Fabián
Budova Kojeneckého ústavu patří v
Botanice k nejkrásnějším.
Ředitelka Kojeneckého ústavu MUDr. Vašíčková
s jedním ze "svých" dětí
|
|
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět| |
| |
|
|
