Snoubenci se vzali na zahradě
   (5.6.) Nezvyklé místo pro uzavření sňatku si zvolili Šárka Válková a Libor Zelénka z Poličné . Slavnostní "ano" si dnes řekli na své zahradě. "Chtěli jsme skloubit svatební obřad s příjemným posezením a opékáním," vysvětluje pan Libor. 
   Obřad se konal v odpočinkové části zahrady. Prostředí živých květin a ovocných stromů dotvářela dekorace z papíru. Celé dopoledne však pršelo. Déšť ustal pět minut před začátkem obřadu. Ten se nakonec odbýval pod stanem, který poskytl přístřeší snoubencům, oddávající, matrikářce i stolku s obřadní knihou. Ostatních přibližně padesát pozvaných hostů zůstalo pod širým nebem.      
   Sňatek na zahradě považují novomanželé za zajímavější. "Obřadní síně nám připadají fádní. Nádvoří zámku Žerotínů je sice krásné, ale hodí se pro početnější svatby," shodli se. "O zahradě uvažujeme přes půl roku. Zpočátku jsme nevěřili, že by to bylo možné. Matrikářka nám ale řekla, že to jde."
   "Podle zákona o matrikách lze kromě obřadní síně či kostela uzavřít sňatek i na jiném vhodném a veřejně přístupném místě. Svatbu na zahradě ale nepamatuji," zavzpomínala matrikářka Marie Haluzová. Problém nebyl ani se státním znakem. "Není nutné ho věšet například na strom. Úplně postačil státní znak na obřadních deskách a na insignii, kterou měla oddávající zavěšenu okolo krku."
   Pochopení nalezli snoubenci rovněž u svých hostů. "Spíše než naší volbě se podivovali, že svatební obřad na zahradě je přípustný. Jedni známí to přivítali s nadšením a nevyloučili, že i jejich svatba se uskuteční v takovém prostředí," řekla nevěsta. Zajímavá zkušenost to byla také pro oddávající místostarostku Dagmar Lacinovou (ČSSD). "Okolní příroda a slavnostní výzdoba vytvořily překrásnou kulisu. Abychom předešly komplikacím, navštívily jsme s matrikářkou místo obřadu o den dříve."
   Poněkud v rozporu s originální volbou prostředí se zdá být výběr reprodukované hudby, která svatební obřad provázela. Snoubenecký pár totiž sáhnul po klasice. "Stáhli jsme z internetu Svatební pochod od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Na důkladnější výběr nebyl čas," přiznali novomanželé.  

Radnice bude připravena převzít muzeum 
   O uvažovaném rozdělení Muzea regionu Valašsko se podle očekávání diskutovalo na zasedání výboru pro kulturu a památky zastupitelstva Zlínského kraje, které včera proběhlo v zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí. 
   "Bylo to jedno z řady témat, navíc zatím nepříliš aktuální," předeslal starosta Jiří Kubeša (ODS), jenž se jednání zúčastnil jako host. Jak ale uvedl, úvahy o zřízení krajského muzea s množstvím detašovaných pracovišť nutí radnici přemýšlet nad vznikem muzea spravovaného městem.
   "Zdejší muzeum existuje 120 let, a my ho chceme zachovat," zdůraznil starosta. Rozdělení Muzea regionu Valašsko na vsetínské a meziříčské není prozatím na pořadu dne. "Pokud k něčemu takovému dojde, určitě to nebude letos," potvrdil vedoucí odboru kultury a památkové péče krajského úřadu Jan Slezák.  
   Jiří Kubeša však dal najevo, že až ta chvíle nastane, bude radnice připravena muzeum převzít. "Počítáme s tím, že tak jako bude stát finančně podporovat svá nebo krajská muzea, bude přispívat na provoz také městům," prohlásil.

Gobelínka možná utká koberec pro radnici
   Historická zasedací místnost meziříčské radnice bude patrně vybavena stylovým kobercem pocházejícím z místní Moravské gobelínové manufaktury. Ten by měl nahradit přibližně dvacet let starý koberec z téže dílny, původně určený pro obřadní síň.
   "Nabízíme zhotovení koberce, který by svou barevností a tvaroslovím vhodně doplňoval zdejší prostředí s klenbami a historickými obrazy. Půdorys koberce by se kryl s dobovými židlemi a stoly," říká ředitel gobelínky, akademický malíř Jan Timotej Strýček. 
   Manufaktura navrhuje opatřit reprezentační místnost kobercem o rozměrech 640 krát 350 centimetrů se stylizovanými květinami v převažujících barvách červené, žluté a zelené, místy připomínajícími heraldické znaky. Výtvarný návrh ležel desítky let v opavském archivu, kde jsou uloženy dokumenty o více než stoleté historii gobelínky.
   "Objevili jsme celkem šest návrhů, zhotovených na počátku minulého století učiteli místní dřevařské školy, kteří s gobelínkou spolupracovali. Ten od grafika a výtvarníka Jožky Barucha se nám líbil nejvíce. Dokonce se zdá, že svůj koberec navrhoval pro tento účel," tvrdí Jan Timotej Strýček. A nemusí být daleko od pravdy. Židle a stoly, které městu spolu s portréty členů šlechtického rodu Kinských dlouhodobě zapůjčilo místní muzeum, byly totiž vyrobeny právě v dřevařské škole.  
   "Návrhy objevené v archivu jsou dosud nerealizované práce. Je naší povinností dát alespoň jedné z nich konkrétní podobu," míní starosta Jiří Kubeša (ODS), jenž nyní očekává finanční kalkulaci případné zakázky. "Nemyslím si, že částka bude tak vysoká, aby nebyla pro město přijatelná," dodal. 
   Ředitel gobelínky je ochoten provést práci i v případě, že za ni dostane zaplaceno až příští rok. "Jsme schopni koberec utkat do podzimu, kdy má do našeho města přijet bývalý prezident Václav Havel, aby převzal čestné občanství," ujišťuje Jan Timotej Strýček.    

Po sv. Floriánovi opraví kamenný kříž
   (3.6.) Sotva se rozběhla obnova stoleté sochy svatého Floriána na meziříčském náměstí, připravuje zdejší radnice opravu další kulturní památky. "Na Vrbenské ulici nedaleko tržiště necháme restaurovat barokní pískovcový kříž z roku 1775," potvrdil referent pro památky Dan Žárský. 
   Povrch tohoto kvalitního díla neznámého kamenického mistra je značně narušený. "Mimo jiné k tomu přispěla skutečnost, že kříž byl opatřen patrně emailovým nátěrem, jenž urychlil zvětrávání," podotkl památkář. Celkovou míru poškození ukáže podrobný průzkum, který bude opravě předcházet. 
   Práce by měly začít na konci letních prázdnin a trvat přibližně dva měsíce. "Kromě očištění bude nutné odstranit zbytky nátěru, použít materiály ke zpevnění kamene, případně obnovit zlacení," vypočítává Dan Žárský rozsah restaurátorského zásahu. Náklady v předpokládaném rozsahu 80 až 100 tisíc korun uhradí město v rámci rozpočtové kapitoly na obnovu památek.  
   Kamenný kříž na Vrbenské ulici patří mezi nejstarší památky svého druhu ve městě. Jeho zvláštností je takzvaný chronogram, tedy skupina zvýrazněných velkých písmen uvnitř textu, jejichž číselný součet tvoří římský letopočet vzniku této památky. 

Clay-Eva bude mít novou pamětní desku
   Protifašistická odbojová skupina Clay-Eva bude mít ve Valašském Meziříčí opět svou pamětní desku. Radnice nechá zhotovit její repliku, neboť originál není k nalezení. "Deska byla sňata v polovině 90. let minulého století v souvislosti s rekonstrukcí zámku Žerotínů," popsal situaci referent pro památky Dan Žárský.
   Po litinové desce připomínající umučení 8 meziříčských občanů, členů této odbojové skupiny, kteří 10. dubna 1945 nalezli smrt v plynové komoře koncentračního tábora v Mauthausenu, jako by se slehla země. "Společně se členy komise pro městskou památkovou zónu a Svazu bojovníků za svobodu jsme po ní pátrali, kde se dalo, ale bezvýsledně. Nevíme, kdo ji odstranil, ani kam ji uložil."
   Radnice proto nechá zhotovit repliku. "Hotova bude ještě letos. Pravděpodobně bude opět z litiny. Na jejím umístění se dohodneme se zástupci Svazu bojovníků za svobodu," uzavřel Dan Žárský.   
   Odbojová skupina Clay-Eva působila na území protektorátu Čechy a Morava od dubna 1944, kdy ji sem vyslala londýnská exilová vláda. Jejích hlavním úkolem byla příprava ozbrojeného povstání na východní Moravě. Za tímto účelem vytvořila rozsáhlou síť zpravodajských pracovníků. Jako jediná měla přímé spojení s odbojem v Londýně, a proto měla řídit zásobování zbraněmi z tamního zdroje. Zbraně ale z Velké Británie nepřišly a zklamaní členové skupiny se přidali k partyzánům. Přes odbojovou skupinu vsetínského továrníka Sousedíka pronikli do organizace Clay-Eva agenti gestapa František Bednář a František Šmíd. S jejich pomocí byla síť na konci roku 1944 rozbita a mnoho jejích členů popraveno.

S památkami je třeba umět žít
   (31.5.) Z týdenní pracovní cesty po Švýcarsku a Itálii se o víkendu vrátil meziříčský starosta Jiří Kubeša (ODS). Akce pořádané Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska se zúčastnilo bezmála padesát starostů a pracovníků památkové péče. Společně navštívili například města Alessandria, Novellara, Trento a Turín.
   "Naším hlavním cílem bylo zjistit, jak se tamním lidem žije mezi památkami. Tedy zda je lepší je oplotit, anebo začlenit do našeho života," řekl Jiří Kubeša. Švýcaři a zvláště Italové, jejichž země je na památkově chráněné objekty mimořádně bohatá, zvolili druhou variantu. 
   "I světově proslulé památky jsou tam dějištěm kulturních a společenských akcí. Z toho plyne i můj poznatek - nebát se žít uprostřed památek, avšak chovat se vůči nim šetrně a s úctou. A nemusí to být vždy jen záležitost finančních prostředků vynakládaných na jejich opravu a údržbu," konstatoval starosta. 
   Právě všeobecná úcta vůči historickému odkazu našich předků je tím, co odlišuje naši zemi od Itálie a Švýcarska. "Švýcaři jsou svým smyslem pro disciplínu pověstní, nespatřil jsem tam kupříkladu jedinou malůvku od sprejerů. V Itálii se jejich výtvory sice tu a tam objevily, ale nikdy na památkách."   (tzmu)