 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02,
06/02,
07/02,
08/02,
09/02,
10/02,
11/02,
12-13/02,
14-15/02,
16/02,
17/02,
18/02,
19/02,
20/02,
21/02,
22/02,
23/02,
24/02,
01/03,
02/03,
03/03,
04/03,
05/03,
06/03,
07/03,
08/03,
09/03,
10/03,
11/03 |
|
|
|
|
|
| Strážníci
vyhnali muzikanty z Náměstí |
 |
(mi) Bylo
slunečné sobotní odpoledne 21. června, když se několik irských hudebníků,
pozvaných na Valašský špalíček, rozhodlo zpestřit ospalou atmosféru meziříčského
náměstí svou hrou a zpěvem. Komorní muzicírování ve složení dvě kytary,
cello a tamburína coby pozvánka na večerní koncert k podloubí brzy
přilákalo několik desítek posluchačů, včetně rodičů s dětmi a kočárky.
Radost z hudby, která celé Náměstí jakoby prosvětlila, přítomným
ale vydržela jen do příchodu městských strážníků Vlastimila Musila (vlevo)
a Petra Bartoše. "Kdo tady tomu velí?", zněla slova prvního z nich.
Když z nechápavých pohledů irských hostů konečně pochopil, že se jedná
o cizince, předvedl s pomocí obou rukou své jazykové znalosti: "Mjůzik
ne tady, tam", ukazujíce k zámku Žerotínů. To už se ale ozvali
okolostojící lidé a slušně, bez emocí se snažili se strážníky domluvit.
"Proč to děláte, co vám na takové krásné muzice vadí?", ptal se
muž s malou holčičkou na kočárku. "Vždyť se tu nic špatného neděje ,
lidi jen tiše stojí a poslouchají", snažila se situaci zvrátit vedle
stojící paní, asi přespolní, a dodala: "U nás bysme byli rádi, kdyby
nám tak vyhrávali". Strážníci od záměru lidi otrávit ale nehodlali
ustoupit. "Máme své předpisy, na to je vyhláška, ke hraní potřebujete
platné ohlášení", argumentovali s neúprosností katovy sekery. Aby zmírnili
podezření, že těmi idioty, kteří místo aby lidem život ulehčovali, tak
jim jej otravují, jsou oni sami, dodali pro jistotu ještě: "Máme své
nadřízené", očima jakoby loupli k oknům starostovy kanceláře
a dodali: "Jakou vyhlášku tu schválili, takovou tu máte!" Když výzva
"Rozejděte se, nemáte povolení", zazněla po několikáté, hudebníci
rezignovali a sbalili nástroje. Jako poslední se rozešel muž na kole, který
jen nevěřícně kroutil hlavou a neexistující dialog se strážníky ukončil
slovy: "Tohle jsem naposledy zažil před dvaceti lety za komunistů".
Náměstí se znovu uložilo do své nudy a naše město, byť sice s otrávenými
občany a mezinárodní ostudou, se stalo zase o něco "bezpečnějším, čistším
a krásnějším".
Více komentář v polemikách
|
|
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět| |
| |
|
|
