 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02,
06/02,
07/02,
08/02,
09/02,
10/02,
11/02,
12-13/02,
14-15/02,
16/02,
17/02,
18/02,
19/02,
20/02,
21/02,
22/02,
23/02,
24/02,
01/03,
02/03,
03/03,
04/03,
05/03,
06/03,
07/03,
08/03,
09/03,
10/03,
11/03,
12/03 |
|
|
|
|
|
| Mateřské
centrum aneb Původně nás bylo pět |
 |
O Mateřském
centru v našem městě jsem věděl pouze to, že má něco společného s matkami
a je v mateřské školce, která je nepříliš vzdálena od mého bytu. Když jsem
tam přišel udělat rozhovor, bylo tam skutečně několik besedujících matek
a také hrající si děti, ale bylo tam ještě něco. Nevím, jestli se vám to
stává také, ale já občas cítím něco nepolapitelného, něco, čemu se říká
atmosféra. Tak přesně to jsem cítil i tam - velmi příjemnou atmosféru.
Dokonce tak příjemnou, že jsem se bál, abych ji svými otázkami nezaplašil.
Ale byl jsem tam kvůli nim a tak jsem se paní Mgr. Zity Konvičné ptát musel.
Co to Mateřské centrum
vlastně je a jak u nás vzniklo?
Bylo nás tenkrát pět.
Pět maminek na mateřské dovolené, které nechtěly v době svého mateřství
jenom sedět s dětmi doma a tak se rozhodly založit ve Valašském Meziříčí
"mateřské centrum". Tuto myšlenku k nám před lety přivezla z Německa paní
Rút Kolínská. Ta v Praze založila s přítelkyněmi první mateřské centrum
u nás a psala a přednášela o něm, kde se jen dalo. Myšlenka takového mateřského
centra se nám líbila. Byl to dobrý způsob, jak vyjít z bytů ven, jak najít
kontakt s jinými maminkami, abychom období našeho mateřství prožívaly společně.
A tak jsme navštívily několik již existujících mateřských center, abychom
získaly potřebné zkušenosti. Když už se nám zdálo, že toho víme docela
dost, vypracovaly jsme projekt, v němž jsme tyto zkušenosti z jiných center
shrnuly, založily jsme občanské sdružení v červnu roku 2000 a začaly jsme
hledat potřebné prostory a peníze. Zašly jsme také na radnici, neboť jsme
věřily, že nám tam vyjdou vstříc.
Jak to na radnici
dopadlo?
Velmi dobře. Vedení
města nám dalo peníze potřebné k otevření centra a k jeho provozování od
září do prosince s tím, že pak se uvidí. A také nám poskytlo tyto volné
prostory v mateřské škole. Protože první měsíce činnosti centra ukázaly,
že naše myšlenka je dobrá, dostaly jsme další peníze a dnes už tady pracujeme
s podporou města tři roky. I zdejší mateřská škola se k nám chová velmi
hezky a dokonce naši činnost prezentuje na svých webových stránkách.
Takže je všechno
v pořádku?
No, to bych neřekla,
problémů máme pořád dost, ale denně je tady plno maminek a dětí, naučily
jsme se centrum vést a už si k nám pro zkušenosti přišli ze Vsetína, Hranic,
Přerova a dalších měst. Máme ale dojem, že se o nás ještě pořád málo ví
a tak si chceme udělat své vlastní webové stránky. Zatím o nás jen občas
vyjde nějaký článek v novinách, a to je málo. Také nám stále víc vadí,
že to tady pořád funguje způsobem "maminky sobě". Je nutné činnost mateřského
centra posunout dál, ale to bez podpory veřejnosti a města nedokážeme.
Kam dál?
Jak už jsem řekla, toto
centrum si vytvořily matky samy a samy jej stále zajišťují, nepočítám-li
loňské dvě praktikantky z Úřadu práce, vlastními silami. Tak to ale donekonečna
nejde, nutně bychom zde potřebovaly někoho, kdo by tu byl celý den a řešil
základní provozní problémy centra. Takže o to už tři roky žadoníme, kde
se dá, ale pořád marně.
Nemáte na to?
Nemáme. Z peněz centra
provozní síla placená být nemůže, protože žádné nejsou. Tady se platí
jen denní poplatek patnáct korun za maminku - dospělou osobu, což je při
výši českých mateřských dávek vybíratelné maximum. Takže celkový výdělek
centra je pouhých 1.300 korun měsíčně. Od města sice dostáváme čtyřicet
tisíc korun ročně, ale šestnáct z nich hned posíláme na účet školky na
provozní náklady a ze zbytku už není moc co rozhazovat. Sponzory také nemáme,
v letošním roce nám pouze firma Cabot CS věnovala 5.000,- Kč. Takže
počítač máme na splátky a když jsme dělaly výzdobu, nakoupily jsme materiál
a ostatní jsme si udělaly samy. Dostaly jsme sice nabídku z Úřadu práce,
ať zde vytvoříme nové pracovní místo, že je u něj možnost dotovat po nějakou
dobu určité procento mzdy, ale kde vzít zbytek a co dělat potom, až ten
rok skončí? Že bychom získaly potřebné peníze z grantů, o tom si necháváme
jen zdát, a protože nemáme čas ani lidi, abychom si na takové sny vsadili,
sepisovali projekty a doufali, že to vyjde, ani se o to nepokoušíme.
Co se tady v průběhu
týdne děje? Jak vlastně vypadá činnost mateřského centra?
Jsme tady od pondělí
do čtvrtku od sedmi ráno do dvanácti v poledne. V pondělí a v úterý není
pevný program, to zde maminkám přednášejí odborníci na různá témata. Ale
naše maminky jsou děsně zvědavé a tak název přednáška neodpovídá, většinou
jsou z toho nakonec vždycky besedy. Středy jsou tvořivé dny, většinou se
věnujeme výtvarné činnosti, která nejlépe vyhovuje maminkám i dětem, dokonce
i těm nejmenším. A ve čtvrtek u nás maminky s dětmi cvičí. Jak vidíte,
pro děti tady vytváříme prostředí, které jim jejich maminka a dětský pokoj
nemohou dát. Jsou zde se svými vrstevníky ve velké herně, jsou obklopeny
spoustou hraček a od loňského podzimu chodíme také do bazénu v plavecké
škole na hodinu týdně zaplavat. Dětem se tady tak líbí, že když pak začnou
chodit do mateřské školy, chodí jich většina do této, na jejíž prostředí
jsou zvyklé.
Naše maminky jsou velmi
aktivní a obětavé, zapojují se do činnosti centra a ty nejaktivnější z
nich si dokonce o víkendech dělají různé kursy, aby měly akreditaci k vedení
těch ostatních třeba při cvičení. Ale i ty ostatní si zde navzájem pomáhají.
Když jde jedna k lékaři, tak jí jiná zatím pohlídá dítě, z čehož po čase
vznikají docela hezká přátelství. A také hezký vztah k centru, takže nám
sem na akce chodí pomáhat i některé maminky, jejichž děti už nechodí k
nám, ale do školky či školy.
Jak si myslíte, že
by se mělo centrum vyvíjet dál? Co by jste udělali, kdybyste na to měli?
Tak to vím úplně přesně.
Kdybychom na to měly, tak zde, kde teď spolu sedíme, bychom zřídily terapeutickou
místnost, předělaly bychom celou hernu, do níž bychom určitě daly nový
koberec a nové, kulaté stoly, nechaly bychom si do centra zavést telefon,
přenesly sem náš počítač a zřídily počítačovou učebnu, byť jenom s tím
jedním počítačem. A také bychom si zde platily jednoho provozního zaměstnance
a kdyby na to bylo, tak i různé lektory, a zavedly bychom zde i odpolední
program, určený širokému spektru klientů, těhotnými ženami počínaje a babičkami
konče.
Pro mě osobně je pořád
vzorem mateřské centrum ve Zlíně, které pracuje pod městem a sídlí v budově
bývalých městských jeslí. Že to je jediná správná cesta, ukazuje i fakt,
že tam kromě něho měli i kluby, fungující díky iniciativě maminek, tedy
podobné našemu centru, ale ty už dávno zanikly a zůstalo jen městské centrum.
Myslely jsme si, že by i naše centrum mohlo být pod městem, třeba jako
součást této mateřské školy, ale řekli nám, že prý to nejde, i když jsme
dosud nepochopily proč.
Takže jste to už
vzdaly?
To v žádném případě
ne! My to nevzdáváme a chceme mateřské centrum ve městě udržet, ale věřte
mi, že je to hodně obtížné, přestože je dnes v republice už asi sto třicet
mateřských center, což by určitě nebylo, kdyby to byla špatná myšlenka.
Pořád se ji ve městě pokoušíme šířit a nejsme na to už samy, pomáhají nám
i někteří jiní, například paní Ing. Zuzana Adamcová z Městského úřadu,
která tam má na starosti projekt Zdravé město. Na druhé straně musím říci,
že jsme tam poslaly žádost o pomoc podepsanou asi stovkou lidí a nikdo
nám ani neodepsal. Pouze nám bylo telefonicky oznámeno, že peníze nedostaneme.
Třeba tam toho o
vás moc nevědí. Třeba si myslí, že je o nedefektní děti u nás postaráno
tak dobře, že už není třeba se o ně starat.
To se mi ani nechce
věřit. Vždyť i v komerční sféře už pochopili, že musí myslet na rodiny
s dětmi, že s nimi musí počítat. Ještě před pár lety se s dětmi téměř nikam
nesmělo a dnes se tam s nimi nejen smí, ale v restauracích, obchodech,
kadeřnictvích a bůhví kde ještě se pro ně zřizují dětské koutky a zahrádky
s dětským vybavením.
A mateřské centrum je
pouze jedním z těchto normálních, samozřejmých kroků do třetího tisíciletí.
Není třeba vymýšlet, co udělat pro dobré vztahy v rodinách a pro jejich
zachování, už je to vymyšleno a jmenuje se to mateřské centrum. Maminka
dnes neutíká na mateřskou, aby si odpočala, maminka se i v mateřství potřebuje
realizovat a proto chodí do centra, které působí pozitivně na děti a maminky,
na jejich manželské vztahy a proto není třeba řešit žádné rodinné krize,
které vedou dokonce i na šikmé plochy rozchodů, alkoholismu a drog. Ale
těch patnáct stávajících členek našeho sdružení ani naše maminky neumí
a ani nechce chodit lobovat, chceme jen, aby všichni pochopili, oč tu vlastně
jde.
Možná by to pochopili,
kdyby se sem přišli podívat. Já už to asi vím.
Děkuji za rozhovor.
Josef Fabián
Když jsem pak přišel
domů, tak mě napadlo, jak by neprospělo městu i různým občanským sdružením,
kdyby se na radnici nějaký úředník zabýval zjišťováním, jaké peníze mohou
tato sdružení získat z různých grantů, informoval je o tom osobně i v Městském
zpravodaji a pomáhal jim se sepisováním složitých projektů. Již dnes je
totiž grantů skoro les a ještě větší bude po našem vstupu do Evropské unie.
Občanská sdružení bez profesionálního zázemí si s tím sotva poradí, ale
když jim někdo pomůže, tak ty peníze poslouží občanům města.
Mgr. Zita Konvičná
Maškarní besídka v Emcéčku
|
|
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět| |
| |
|
|
