 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02,
06/02,
07/02,
08/02,
09/02,
10/02,
11/02,
12-13/02,
14-15/02,
16/02,
17/02,
18/02,
19/02,
20/02,
21/02,
22/02,
23/02,
24/02,
01/03,
02/03,
03/03,
04/03,
05/03,
06/03,
07/03,
08/03,
09/03,
10/03,
11/03,
12/03,
13/03,
14/03,
15/03,
16/03,
17/03,
18/03,
19/03,
20/03,
21/03,
22/03,
01/04,
02/04,
03/04,
04/04,
05/04,
06/04,
07/04,
08/04,
09/04,
10/04,
11/04,
12/04,
13/04 |
|
|
|
|
|
| Z historie
města: Historický 25. srpen 1918 ve Valašském Meziříčí |
 |
Před pražským
28. říjnem byla na výzvu Dělnické socialistické rady vyhlášena generální
stávka, ve větších městech došlo k bouřlivým manifestacím za obnovení samostatného
čsl. Státu. V našem městě se tak s předstihem stalo již 25. srpna 1918.
Jak k tomu došlo? Myšlenka
vznikla ve Starostenském sboru okresu valašskomeziříčského a rožnovského,
který byl svolavatelem. Bývalé okresní hejtmanství, kde úřadoval Čech,
na nátlak povolilo manifestaci jen v menším měřítku a to jako schůzi obou
starostenských sborů v místnosti meziříčské radnice. Když se však mezi
lidem rozhlásilo, k jakému účelu se schůze koná, během několika hodin se
shromáždil na náměstí velký dav lidí z města a dědin a hlasitým voláním
docílili, aby schůze z radnice byla přenesena na náměstí. Dohlížející komisař
okresního úřadu byl proti hřímajícímu davu bezmocný a ani řečníky nepřerušoval.
Tak se z původně plánované
starostenské schůze stala velká národ-ní manifestace nadšeného valašského
lidu, který bouřlivými projevy provázel výzvy odvážných řečníků. Kromě
hlavního řečníka, říšského poslance dra. Is. Zahradníka mluvili ještě poslanci
(zastupitelé) Kavan, Kadlčák, Prokeš, Šerý a Valoušek. Řečníci kritizovali
rakouskou vládu pro nesmyslné vedení krvavé války, proti hospodářskému
vysávání a ničení českých zemí nenáviděnou Vídní, volali po odtržení se
od Rakouska a vytvoření samostatného čsl. státu. Byla to odvaha, uvážíme-li,
že ještě nebyl konec války a o osudu českého a slovenského národa se na
mezinárodním fóru ještě jednalo. Projevy řečníků byly rozsáhlé. Byly zaměřeny
ke všem vrstvám obyvatelstva a vyjadřovaly důrazně jejich přání po národním
a státním osvobození! Za dělnickou třídu velmi ostře brojil proti vídeňské
vládě poslanec Prokeš, odsuzoval její válečná zvěrstva, která páše na pracujícím
lidu, volal energicky po okamžitém zastavení války a utvoření samostatného
čsl. státu, v němž práva pracujícího lidu budou nejvyšším zákonem. Stejně
ostře, a to v době, kdy za podobné výroky na sklonku prohrané války hrozilo
obvinění z vlastizrady, ke shromážděným promluvil i farář Eduard Kavan:
"My chceme celou pevností a vůlí svých českých tvrdých palic český samostatný
stát, chceme obnovu starého království českého... My si přejeme a chceme,
abychom sami rozhodovali nad svým osudem, chceme míti osud svůj ve svých
rukou! tak my rozumíme sebeurčení národů!" Servítky si ve svém krátkém
projevu nebral ani starosta Chrastina, který prohlásil: "Sebeurčení
národů uznává se v celém světě, pouze vláda rakouská národ český
za veškery ty potoky krve a veškery oběti hmotné, které přinesl, chce odměniti
tím, že chystá uzákonění, vlastně zavedení násilným způsobem státní němčiny
a rozdělení tisícileté jednoty království českého".
V průběhu manifestace
se náměstí zaplnilo do posledního místečka. A stále ještě přijížděli z
venkova Valaši na košatinách, žebřiňácích, aby svou přítomností dokumentovali
jednotu venkova s městem při požadavku o zřízení samostatného čsl. státu.
Manifestace byla ukončena veřejnou přísahou, kterou přednesl předseda starostenského
sboru A. Günter a kterou po něm tisícihlavý dav Valachů se zvednutím ruky
větu za větou opakoval. Přísaha zněla: "Zvedáme ruce své a při památce
našich předků, před očima vzkříšeného národa a nad hroby padlých a v mohutném
souzvuku všech duší svých přísaháme dnes a pro všechnu budoucnost. Zůstaneme,
kde jsme stanuli. Věrni v práci, věrni v zápase, věrni v utrpení až do
hrobu! - vytrváme, dokud nezvítězíme! Vytrváme až do chvíle, kdy pozdravíme
samostatnost všeho národa! Zdráv buď národe československý! Zůstávej ratolestí
kvetoucí! Přijdiž čas tvůj! Rostiž a vzkvétej svobodný ve vlastech svých
a ve velké rodině národů celého světa, pro štěstí svoje a pro blaho příštího
svobodného lidstva!" .
Valaši, bojující tak
často ve své historii za svobodu a proti útlaku, bezpráví, platíce za to
hrdly i statky, zůstali i v novodobých dějinách věrni sobě. Svou odvážnou
manifestaci ukončili písní Kde domov můj.
Podle dochovaného záznamu
napsal Jindřich Janoušek
P. Eduard Kavan, meziříčský farář
a poslanec (zastupitel).
Knihtiskař a starosta města František
Chrastina
|
|
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět| |
| |
|
|
