 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02,
06/02,
07/02,
08/02,
09/02,
10/02,
11/02,
12-13/02,
14-15/02,
16/02,
17/02,
18/02,
19/02,
20/02,
21/02,
22/02,
23/02,
24/02,
01/03,
02/03,
03/03,
04/03,
05/03,
06/03,
07/03,
08/03,
09/03,
10/03,
11/03,
12/03,
13/03,
14/03,
15/03,
16/03,
17/03,
18/03,
19/03,
20/03,
21/03,
22/03,
01/04,
02/04,
03/04,
04/04,
05/04,
06/04,
07/04,
08/04,
09/04,
10/04,
11/04,
12/04,
13/04,
14/04 |
|
|
|
|
|
| Památník
meziříčským obětem holocaustu otevřen |
 |
(ji) V pondělí
13.9. byl na Vodní ulici odhalen památník holocaustu za přítomnosti zástupců
města, veřejnosti a oficiálních hostí z Federace židovských obcí ČR, Židovských
náboženských obcí v Brně a Ostravě, velvyslanectví Státu Izrael a Spolkové
republiky Německo v České republice. Přítomen byl také Michael Honey, dnes
už jediný žijící svědek osudného transportu.
Pietní akt se konal
v předvečer 62. výročí násilné deportace 170 meziříčských Židů. Vlak s
nimi odjel 14.9.1942 do Ostravy, 18.9.1942 do ghetta v Terezíně a poté
byli Židé převezeni do vyhlazovacích koncentračních táborů, převážně Osvětimi
a Treblinky. Nejstarší Žofii Londonové bylo devadesát let, když v roce
1942 v Osvětimi zahynula. O dva roky později tam zemřel Ivan Zwillinger,
kterému bylo pouhých pět let.
"Ať je tento památník
uctěním památky mrtvých a mementem pro živé," prohlásil starosta Jiří
Kubeša. Ve svém projevu připomněl sled událostí ze září 1942, jež se staly
předzvěstí tragického konce 150 příslušníků židovské komunity z Valašského
Meziříčí a bývalých Sudet, kteří zde nalezli krátkodobé útočiště. "Je
to významná chvíle nejen pro židovskou komunitu a naši zemi, ale též pro
všechny lidi," podotkl izraelský velvyslanec Arthur Avnon. "Je nejenom
vzpomínkou na minulost, ale zároveň i pohledem do budoucnosti, neboť lidská
rasa se nezměnila".
Předseda Federace židovských obcí
v České republice Tomáš Kraus ocenil snahu města připomenout smutné osudy
Židů za druhé světové války. "Dnes už nejsou takové památníky obvyklé.
Devadesátá léta minulého století, kdy jsme objevovali dosud utajovanou
historii, minula a dnešní generace není zatížena historií. Je třeba ale
říci, že holocaust není jen židovskou záležitostí, ale i mementem, co mohli
lidé udělat lidem," připomněl Tomáš Kraus. Vyjádřil také spokojenost
nad podobou památníku. "Je důležité připomínat i jména. Je to vždy číslo
krát jedna, neboť za každým číslem se skrývá konkrétní jméno."
Poté, co z úst brněnského
rabína Moshe Chaima Kollera zazněla modlitba za zemřelé, přečetli členové
studentského pěveckého sboru Basové G jména všech 150 umučených. "Před
10 lety jsem začal dávat dohromady za pomocí dr. Baletky jména lidí, kteří
zahynuli v koncentračních táborech," uvedl Michael Honey, jemuž bylo
v době násilné deportace dvanáct let. "Líbí se mi podoba památníku,
neboť symbolizuje dráhu odsud do Terezína a z Terezína k smrti. Je mi líto,
že jsem tu jediný z pěti, kteří tuto cestu přežili".
"Mrzí mne, že naše
pravidla nedovolují, abychom na stavbu památníku přispěli. Je krásný,"
svěřil své pocity kulturní atašé německé ambasády Thomas Gerlach. Současně
vyjádřil obavy, aby se památník nestal cílem antisemitských útoků. "Také
u nás máme pietní místa tohoto typu, a musíme je chránit před lidmi, kteří
by je chtěli zničit."
Izraelský ambasador
prozradil, že pokud mu to jeho pracovní povinnosti dovolí, rád by do Valašského
Meziříčí vždy v září přijel a uctil památku jeho obětí. "Nejen proto,
že zde zastupuji svou zemi, nýbrž i proto, že také naše rodina poznala
hrůzy holocaustu na vlastní kůži," dodal.
ji/tzmu
Poslední žijící účastník transportu
meziříčských Židů Michael Honey vzdává na nově otevřeném pomníku holocaustu
vkleče hold svým umučeným soukmenovcům.
|
|
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět| |
| |
|
|
