 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02,
06/02,
07/02,
08/02,
09/02,
10/02,
11/02,
12-13/02,
14-15/02 |
|
|
|
|
|
| Z historie
města: kardinál dr. František Bauer a jeho památník |
Nedávno byly v tisku
popisovány památné stromy a obrázky při cestě v Krhové na Jehličné. To
mě přivedlo k tomu, abych něco napsal o památníku, který stojí na rozhraní
Hrachovce a Val. Meziříčí - Kúty. Památník, který je zde přes 90 let a
málokdo o něm ví, připomíná rodiště jednoho velmi významného občana, kardinála
Dr. Františka Bauera, který se zde v bývalém mlýně 26.1.1841 narodil. V
těchto dnech byl památník opraven.
Za války tam bývala
tajná schránka mezi štáby partyzánského vedení a to Jana Žižky, který měl
hlavní stan na Radhošti, a Jana Husa, který měl štáb v Hostýnských lesích.
Zprávy byly dávány za první velký kámen.
Chtěl bych také něco
napsat o kardinálu Bauerovi. Po ukončení studií stál v čele olomouckých
bohoslovců a v duchu Sušilova hesla "Církev a vlast" se snažil působit
mezi lidem moravským. Na kněze byl vysvěcen v památném cyrilometodějském
roce 1863. Slavnostní první mši sloužil ve svém rodišti 2.8.1863. Celá
farnost byla na nohou a zvlášť obec Hrachovec se radovala, že z jejího
středu vyšel již druhý kněz. Kostel ve Val. Meziříčí byl tak natlačen,
že lidé prolomili dřevěnou mříž a vtlačili se až k oltáři.
Jeho prvním působištěm
bylo město Vyškov. Tam ale nezůstal dlouho, protože v r. 1864 byl povolán
do Olomouce. 30.6.1869 byl promován na doktora a týž den byl i zvolen děkanem
fakulty na rok 1870. Oceněním jeho vědecké činnosti bylo, že roku 1873
jej kardinál Schwarzenberk povolal do Prahy a svěřil mu přednášení Nového
zákona na Karlově univerzitě. V roce 1880 byl jmenován rektorem kněžského
semináře. Vydával samostatné spisy, například Církevní život na Valašsku
apod. Jeho odborné znalosti umění jej postavily do čela Křesťanské akademie
a také za člena výboru za dostavění chrámu Sv. Víta, Svatováclavské záložny,
Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, byl také zakladatelem Matice české a členem
Pražské společnosti, kde dělal v roce 1873 Fr. Palackému průvodce při jeho
poslední cestě na Moravě a hlavně po rodném Valašsku. Uprostřed pilné práce
zastihlo Dr. Bauera 30.4.1882 jmenování biskupem brněnským. Posvěcení se
mu dostalo 15.8.1882 v katedrále sv. Václava v Olomouci z rukou tehdejšího
olomouckého knížete arcibiskupa kard. Fürstenberka.
Velkou památku zanechal
po sobě v oboru stavitelském. Snažil se, aby byl opraven biskupský dóm,
svým nákladem dal postavit krásný hlavní oltář, zajistil opravu chrámové
lodě. Také byly postaveny štíhlé chrámové věže, které jsou pěknou dominantou
Brna. Na Sirotčí ulici při klášteře Milosrdných sester byl postaven nádherný
chrám sv. rodiny a mnoho jiných krásných staveb. Za 22 let biskupování
tak posvětil 39 nových kostelů a 55 oltářů. Také v r. 1891 posvětil poutní
kostel na sv. Hostýně a provedl korunovaci p. Marie v r. 1912, tj. letos
90 let. Zlaté korunky byly tehdy dovezeny z Říma, přítomno bylo přes 120
tisíc poutníků.
13.5.1904 jmenoval papež
Pius X Dr. Bauera vedoucím olomoucké arcidiecéze. Není možné vypočítávat
všechny jeho apoštolské práce. Jeho život byl jako řeka. Vyšel z malých
počátků horského mlýna a čím výše stoupal na žebříku duchovních hodností,
tím více se rozvinul tok jeho práce, neznal žádné námahy. Velkou pozornost
věnoval také sociální otázce. Daroval velký obnos na nemocnici v Kroměříži.
Stavěl dělnické domy, pečoval o sociální pojištění dělnictva, na arcibiskupských
statcích ve Val. Meziříčí chtěl vybudovat velký sociální ústav. Nepochopením
místních činitelů však nebylo toto dílo uskutečněno.
Založil chudobinec v
Lešné, 13 nových far, vysvětil 36 nových kostelů, založil 46 klášterů.
Ve Val. Meziříčí zakoupil budovu bývalého zámku Žerotínů - trestnici
a věnoval ji katolickým spolkům na společenské místnosti.
Jeho zlaté kněžství
bylo dne 19.7.1913 uznáno od císaře Františka Josefa a také papeže Pia
X. Za jeho velkou horlivost byl 27.11.1911 jmenován kardinálem. Jeho jmenování
vyvolalo nadšení. Bylo zdůrazňováno, že je to poprvé v dějinách našeho
národa, co prostý muž z lidu dosáhl nejvyšší hodnosti v církvi, protože
dříve byla udělována jen šlechticům. Dostal také řád císaře Leopolda, velkokříž
řádu císaře Fr. Josefa. 1904 se stal doživotním členem panské sněmovny,
jako arcibiskup olomoucký byl kníže a měl mnoho dalších vyznamenání. Zůstal
vždy prostým Valachem. Nikdy nezapomněl, že vyšel z chudého mlýna a jako
znak měl mlýnské kolo, aby tak ukázal, že se za svůj prostý původ nestydí.
J.Pelc
|
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět
| |
| |
|
|
