 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01 |
|
|
|
|
|
| Vzpomínka na meziříčského
rodáka a herce Františka Hanuse |
Před 10 lety dne 2. října 1991 zemřel
v Praze ve věku 75 let divadelní a filmový herec František Hanus.
Narodil se ve Valašském
Meziříčí - Krásně jako první ze tří dětí Jany a Františka Hanusových. Oba
rodiče byli hudebně vzdělaní a výborní zpěváci. Často sólově účinkovali
na mnoha koncertech ve Valašském Meziříčí i jinde. Otec dirigoval pěvecký
sbor měšťanskou Besedu. Matka vyučovala zpěvu a hudbě na klavír. Malý František
vyrůstal v prostředí, které bylo naplněné hudbou, zpěvem a prací v sokolském
divadle. Také František pomáhal stavět v divadle kulisy a později mu byla
i svěřena role prince v pohádce Ropucha.
Zdálo by se tedy, že
hoch bude chtít být hercem, ale on snil o tom, že bude lékařem. Jenže osud
mu přece jen určil, aby se stal hercem. Sám na to vzpomíná takto: "Seděl
jsem doma na teplém sporáku, když vešel můj kamarád Václav Kašlík (později
režisér a dirigent ND v Praze) a povídá: Pojď se mnou na konzervatoř."
A František šel. Studoval v letech 1939-41. Již v roce 1941 se jako mladý
student dostal k filmu Pražský flamendr, kde vytvořil hlavní roli. Dostal
"královskou" gáži 8 000 korun a nastoupil do Divadla Anny Sedláčkové.
V letech 1942 - 45 hrál v pražské Uranii, později také v Divadle 5. května.
Tato divadla, ale především Uranie byla pro mladého herce velkou hereckou
školou, neboť zde hrál s mnoha herci a herečkami zvučných jmen, jakými
byli František Filipovský, Rudolf Deyl ml., Jaroslav Vojta, Otýlie Beníšková,
Hana Vítová, Dana Medřická a mnozí jiní. Za patnáct let hrál asi v pětatřiceti
filmech, kde vytvořil většinou hlavní role - Jarní píseň, Sobota, Řeka
čaruje, Pětistovka, Inteligenti aj. V roce 1952 nastoupil do tehdejšího
Divadla československé armády, později Divadla na Vinohra-dech, kterému
věnoval 39 let svého hereckého života. Za tu dobu vystoupil na jeho jevišti
více než ve sto dvaceti rolích klasického i moderního dramatu.
Ke vzpomínce na významného
rodáka neodmyslitelně patří jeho Kronika valašskomeziříčského divadla.
Její část byla vydána také tiskem pod názvem Ochotnické divadlo ve Valašském
Meziříčí (1983). Rovněž je zde nutno připomenout jeho oblíbené televizní
pořady Úsměvy Valašského Slavína, pro které psal scénáře. V nich oživoval
mnohé valašské umělce i folklór a celé Valašsko, které miloval a kde také
odpočívá na Valašském Slavíně.
Podle hercových vzpomínek
a dobových pramenů napsal a uměleckou fotografií doložil Jindřich Janoušek
|
| | Top |
Chcete
zareagovat | Zpět
| |
| |
|
|
