Narodil se 16.8.1901. Na sklonku světové války byl odveden k námořníkům. 1922 přijal místo v Lubině, tenkrát vydávané v Rožnově p.R. V polovině 20. let se Lubina začala tisknout ve Valašském Meziříčí. 1927 ji redaktor Kovář koupil od majitelky Aug. Vokurkové. Postupně rozšiřoval okruh spolupracovníků a dopisovatelů ze života hospodářského, kulturního a politického a tak se Lubina stala uznávanou tribunou kraje a svým smýšlením byla protiváhou lidoveckého týdeníku Noviny zpod Radhoště. Často docházelo k ostré výměně názorů mezi oběma týdeníky.

   Mladý redaktor byl nadšeným příznivcem sportu, zvláště fotbalu. Od roku 1930 do svého zatčení gestapem dělal předsedu klubu fotbalistů, kterému daroval putovní pohár Lubiny. Byl spoluzakladatelem Beskydského divadla a po r. 1945 jeho ředitelem. Usiloval o to, aby sídlo divadla bylo ve Valašském Meziříčí. Ze soutěže, která byla na jeho budovu vypsána, vyšli jako vítězové architekti R.Podzemný a Tenzer. Ale únor 1948 zmařil všechny plány. Kovář se snažil postavit ve Val. Meziříčí také krematorium. Měl již hotové plány od zmíněných architektů, které zaplatilo ústředí Spolku krematorium v Praze. Stavět mělo město, ale tehdejší kraj Gottwaldov-Zlín vše zrušil, že krematorium postaví Zlín. Postavil, ale až za dvacet let. 1946 začal Kovář vydávat měsíčník Nová Lubina.

   Konec života  prožil se svou rodinou v Praze. Své celoživotní dílo Lubinu se rozhodl darovat do péče valašskomeziříčské Městské knihovny. Duševně stále svěží psal do posledních dnů života svým přátelům. Týden před svou smrtí mi psal dopis, kterým se se mnou loučil.
            Jindřich Janoušek