Pokud jde o životní prostředí ve městě, tak největšími rebely, kteří radnici ztrpčovali život nejčastěji, byli obyvatelé sídliště Pod Oborou. Možná proto, že právě tam má svou kancelář místní organizace Českého svazu ochránců přírody (ČSOP), možná jen tak náhodou. První vítěznou bitvu s radnicí svedli obyvatelé sídliště o parkoviště u prodejny Albert. Oni ho nechtěli a radnice ano. "Chceme zachovat klidné uzavřené sídliště s množstvím zeleně a dětským hřištěm. Provoz aut je tady omezen jen na obyvatele domu. Nejsme ochotni ho obětovat kvůli dostupnosti supermarketu, o který jsem se neprosili", protestovali tehdy občané a přestože pan starosta  tvrdil, "že další místa pro parkování jsou tady nutná", a  pan místostarosta občany konejšil, že "obě ulice budou jako dosud vzájemně neprůjezdné, neboť jim v tom bude bránit speciální retardér", ba dokonce sliboval, že "malou část zeleně nahradíme, o kus dál bude stát i nové dětské hřiště" a "zdejší obyvatelé na tom jenom vydělají." Nicméně občané trvali na svém, neboť by sice byli ochotni hledat kompromis, ale nelíbilo se jim, že je nikdo o záměru na vybudování parkoviště vůbec neinformoval. Občany nezlomilo ani vydírání, že když nebudou souhlasit s parkovištěm, tak radnice na tomto místě nebude investovat do zeleně. Nakonec bylo na místě dohodnuto, že pro občany dotčených domů bude uspořádáno malé podpisové referendum a nadpoloviční většina plnoletých občanů rozhodne. Ta za několik dnů rozhodla, že parkoviště nechce, a tak se nestavělo. Vztah mezi radnicí a místními občany se ale už nikdy nezlepšil, takže když tam letos v dubnu začali uřezávat pracovníci Městských lesů prolézačky, bylo na sídlišti opět rušno. Občané totiž byli přesvědčeni, že město dalo za jejich zády a v rozporu s výsledky onoho referenda opět příkaz k propojení zdejší slepé ulice a k rozšíření parkoviště. Zda měli nebo neměli pravdu, to už se sotva dozvíme, neboť hned jak začal rozruch, urychleně na místo přispěchal pan místostarosta a prohlásil: "Nic takového neplánujeme. Původní prolézačky nainstalujeme u bývalého 'domu hrůzy' na Zašovské ulici. U prodejny Albert postavíme nový, modernější a bohatší dřevěný mobiliář pro dětské hry, který snese srovnání se zeměmi Evropské unie."

   Ovšem nedivme se obyvatelům sídliště Obora, že se brání novotám hodným zemí Evropské unie, když jim nikdo nikdy nic nechce říci dopředu a městští pracovníci nepovažují za nutné je informovat, protože šetří: "Tisk letáků je drahý a pro jejich vyvěšení bychom museli vyčlenit pracovníka." A protože také nejde jen o parkoviště, neboť mezi těmito dvěma střety o parkoviště svedli s městem ještě bitvu o velkoprodejnu potravin na autobusovém nádraží. V jejím případě se jiný pan místostarosta nejprve vymlouval, že "nemůžeme klást zájemci jiné podmínky, než které stanoví zákon z hlediska územního plánu či stavebního řízení" a vzápětí sliboval a lákal, že "by se určitě zlepšila také kultura cestování díky tomu, že by se zde cestující mohli občerstvit a nakoupit si."  Potom městská rada s návrhem souhlasila, ale zastupitelé nesouhlasili, přestože i je pan místostarosta lákal. Ovšem teprve po petici občanů došlo ke zvratu a pan starosta z ničeho nic začal říkat, že radnice supermarket vůbec neprosazuje a ani nemůže, neboť "jeho předpokládané umístění je totiž v rozporu s územním plánem, který zde počítá se stavbou garáží či parkoviště", čímž vyvracel to, co na počátku celé causy říkal jeho stranický místostarosta.

   A tak se stalo, že občané sídliště Obora a s nimi i všichni ostatní občané našeho města zjistili, že vedení města, které nemá žádnou vizi ani ideu, za kterou by bylo ochotno jít cedit krev, jehož jedinou touhou je na radnici vydržet co nejdéle, lze docela snadno a lehce přitlačit ke zdi. Že vlastně stačí jenom sepsat nějakou petici a udělat menší mediální poprask. A tak nám ve městě petic, které vedení města rozčilují natolik, že už dávno zapomnělo na svá prohlášení o nových způsobech jednání a o otevřenosti a snaží se jejich smysl všemožně snižovat, pomalu ale jistě přibývá. Asi už se s peticemi a s dalšími projevy občanské společnosti bude muset smířit nejen vedení města, které budeme mít již brzy po volbách, ale bude se s nimi už muset smířit každý, kdo někdy vstoupí do vod české demokratické politiky.