Dýmkaři změří síly v pomalém kouření
   První mistrovství Valašska v pomalém kouření dýmky O starostovu fajfku proběhne tuto sobotu ve Valašské kolibě na Smetanově ulici. Přihlášení závodníci zde ve 14 hodin změří síly v klasické disciplíně - jejich úkolem bude kouřit dýmku naplněnou třemi gramy tabáku co nejdéle. 
   Vítěz obdrží dýmku věnovanou meziříčským starostou Jiřím Kubešou (ODS), jenž před rokem vyhrál nultý ročník časem 51 minuta a 28 vteřin. "Vybral jsem slušnou dýmku, která nejen dobře vypadá, ale zároveň dobře sedí v dlani," poznamenal starosta, jenž si se svými kolegy tentokrát zakouří jen mimo soutěž. "Účast bude přesto velmi bohatá. Očekáváme 25 až 30 dýmkařů z celé Moravy a Slezska," uvedl ředitel soutěže a předseda pořádajícího Valašského fajfklubu Marek Netolička.

Šedesátníci dali sbohem armádě
   (3.11.) Vojenská knížka a rok narození 1943 - to dnes byly vstupenky do zámku Žerotínů . V divadelním sále proběhlo slavnostní propuštění šedesátníků z armády. Osvědčení o zániku bran-né povinnosti převzalo 133 ze 162 pozvaných záložáků ze zdejšího správního obvodu. 
   V době jejich prezenční služby vrcholila takzvaná karibská krize, během níž se svět ocitl na pokraji jaderné války. "Sloužili jsme samé dvanáctky, na hlídky jsme chodili vyzbrojeni granáty," zavzpomínal Karel Juřica, jenž narukoval k pohraničníkům do jižních Čech. "Ale když sis odsloužil, měl jsi klid a dostatek jídla i pití," přidal se jeho kamarád. Nad otázkou, zda by se na vojnu znovu vrátil, Karel Juřica odpověděl bez mrknutí oka: "Se stejnou partou a bez roby třeba hned zítra," usmál se spiklenecky.
   Bohumír Jurečka narukoval nedaleko Brna k raketovému vojsku. Zelené sukno oblékal 26 měsíců. "Bylo třeba zaučit nově příchozí, proto jsme sloužili o dva měsíce déle," vysvětlil. Dnešní vojna podle jeho názoru připomíná spíše internát. "Za našich časů byl výcvik tvrdší, zato nepamatuji mazáctví ani šikanu," srovnává.
   "Kdo nezažije vojnu, nemůže být chlap," tvrdí rezolutně Otakar Mizera, rovněž bývalý "rakeťák" z jižní Moravy.  Na chystanou profesionalizaci naší armády se dívá střízlivýma očima. "Nároky na ovládání vojenské techniky se neustále zvyšují. Na druhé straně by každý odvedenec měl projít alespoň základním výcvikem," míní muž, který si z vojny přivezl - jak sám říká - válečnou kořist. Při vycházce navštívil v sousední obci hody, a na nich poznal svou budoucí manželku...
   "Jsou to chlapi, kteří s nejlepším svědomím bránili svou zemi," prohlásil na adresu propuštěných záložníků meziříčský starosta Jiří Kubeša (ODS), jenž by měl dát sbohem armádě za dva roky. "Vojenské povinnosti neplnili ve jménu tehdy vládnoucího politického režimu, nýbrž vlasti, ve které se narodili."    

Bezpečnostní rada pamatuje na mimořádné události 
   Přibližně 400 tisíc korun navrhne bezpečnostní rada města vyčlenit v rozpočtu na příští rok na činnost oddělení krizového řízení zdejší radnice. Ta vedle výkonu státní správy, například odvodů branců, zahrnuje především prevenci a odstraňování následků mimořádných událostí.
   "V návrhu, který předložíme zastupitelům, figurují například částky na nákup brašen pro první pomoc, údržbu skladů civilní ochrany, ale též na pořízení záložních zdrojů elektrické energie a vybavení místního sboru dobrovolných hasičů. Kromě toho by se rozpočet odboru životního prostředí měl zvýšit o 100 tisíc korun na okamžité řešení ekologických havárií," konstatoval referent krizového řízení Václav Zelenka. 
   Původní návrh požadoval pro oddělení krizového řízení částku přesahující 1 milion korun. S ohledem na složitou finanční situaci města byly předpokládané výdaje výrazně kráceny. Z téhož důvodu starosta Jiří Kubeša (ODS) odmítl myšlenku vytvořit rezervní fond ve výši 500 tisíc až 1 milion korun, se kterým by za mimořádné situace mohl nakládat, aniž by musel svolávat radu nebo zastupitelstvo města. "Nezdá se mi vhodné vázat finanční prostředky výhradně na tento účel. Namísto toho požádám, abych v akutních případech mohl peníze volně rozdělit obecně z rozpočtu města," vysvětlil Jiří Kubeša.  
Na hřbitov s průvodcem v ruce?
   (31.10.) Vydání průvodce místy posledního odpočinku významných osobností a padlých vojáků zvažuje správce městského hřbitova ve Valašském Meziříčí. "Od napoleonských válek bylo město sídlem vojenských lazaretů. Po okolí je rozeseto množství pomníků. Často představují jedinou památku na ty, kteří válečné útrapy nepřežili," vysvětluje Václav Graf svůj záměr.
   Nejvíce válečných hrobů lze však nalézt na městském hřbitově. Bok po boku tady sní věčný sen 265 vojáků rakousko-uherské armády z první světové války a 205 jejich tureckých spojenců ze 20. pěší divize, ale též 3 100 vojáků německého wehrmachtu a jejich nesmiřitelný protivník, na samém sklonku války zabitý partyzán Augustin Bártek.  
   Obsáhlá část zamýšlené publikace by měla být věnována významným osobnostem, jež s odstupem let přece jen upadají v zapomnění. Vždyť mnozí ze současných návštěvníků hřbitova ani netuší, že břečťanem porostlý hrob s kovaným křížem a nápisem Rudolf Schlattauer patří zakladateli zdejší gobelínové manufaktury, stále jediné na Moravě a ve Slezsku...
   Vedle hrobů umělců, duchovních, starostů a pedagogů, kteří pro město i společnost své doby vykonali něco neobvyklého, lze spatřit i náhrobky patřící zdánlivě nevýznamným lidem. Tak například profesorka Božena Kodlová nebyla nikým jiným než Božkou, za svobodna Zajíčkovou, nerozlučnou kamarádkou dětských románových hrdinek Gabry a Málinky. Opodál odpočívá kapelník cimbálové muziky Antonín Matalík, jehož jméno se dostalo i do známé valašské hymny My zme Valaši. Major duchovní rakouskouherské armády Ludvík Lacina je zase spojován s postavou proslulého feldkuráta Katze z Haškových Příběhů dobrého vojáka Švejka. 
   "Příprava průvodce potrvá ještě několik let," vrací se správce pohřebiště k původní myšlence. "Všechny významné hroby je třeba vytipovat a bude-li to možné, shromáždit informace o lidech, kteří jsou v nich pohřbeni." Podle historika a radního Ladislava Baletky (ČSSD) lze takovou iniciativu jen přivítat. "Snad si lidé konečně uvědomí, že v místních lazaretech neumírali jen naši, turečtí nebo němečtí vojáci, ale také Srbové, Chorvati a Slovinci," podotkl. "Potíž ale vidím ve výběru. Názory na význam jednotlivých osobností se nejspíše budou lišit," upozornil Ladislav Baletka na možná úskalí. 
 
Chystají další hrobová místa
   V nové části se možná ještě letos začne pohřbívat na městském hřbitově ve Valašském Meziříčí. V prostoru pod mohylou uctívající turecké vojáky z první světové války postupně vznikne téměř 400 hrobových míst pro klasické pohřbívání. Nedávno byl v horní části hřbitova otevřen rovněž sektor s takřka 200 urnovými a epitafními místy a další sektory pro více jak 400 míst jsou projekčně připraveny.
   "Kapacita se pozvolna naplňuje. V současné době je zde 4 180 civilních a 3 100 vojenských hrobových míst," konstatoval správce Václav Graf. Nedostatek prostoru však nehrozí. "Areál o výměře 8 hektarů je využit asi ze dvou třetin. Fakticky nebo projekčně máme připraveno okolo 2 tisíc nových míst. To by mělo stačit na dalších více než 60 let," ujistil správce.
   Nový sektor pro klasické pohřbívání se liší od předchozích. "Ve zdejším svažitém terénu jsme se rozhodli pro systém teras. Jeho výhodou jsou nižší náklady na zřízení a osazení hrobu i následnou péči o něj," vysvětlil Václav Graf. Úplně spokojen ale není. "Zbývá ještě dokončit zatravnění, výsadbu zeleně a vybudovat alespoň páteřní dlážděné komunikace. Příslušnou částku jsem už navrhnul zařadit do městského rozpočtu na příští rok."
   Mezi lidmi roste v posledních letech obliba prostorově méně náročných urnových a epitafních míst na úkor klasických hrobových. "Souvisí to s rostoucím podílem pohřbívání žehem i vývojem ve společnosti," domnívá se Václav Graf. "Dříve byl pohřeb celospolečenskou záležitostí, nyní je stále více chápán jako věc osobní, určená úzkému okruhu pozůstalých. Projevuje se to také při výběru místa posledního odpočinku". 

Varovný systém měl slavnostní premiéru
   (30.10.) Slavnostní prezentace rozhlasového varovného systému dnes proběhla na radnici ve Valašském Meziříčí. Starostové obcí Zlínského kraje se seznámili s činností nově zavedené soustavy, jejímž smyslem je umožnit městu nebo Hasičskému záchrannému sboru varovat a informovat občany a firmy o mimořádných událostech.
   "Komplexnější systém varování mají v naší zemi jen jaderné elektrárny v Dukovanech a Temelíně a město Pardubice, které ale využilo stávajících drátových rozvodů. Naše soustava je bezdrátová," prohlásil referent krizového řízení V. Zelenka na adresu sytému tvořeného 184 hlásiči s 507 reproduktory umístěnými na sloupech veřejného osvětlení a elektrického vedení. 
   Zařízení jsou rozdělena do třinácti okrsků s centrálou na dispečerském pracovišti městské policie. Při mimořádných událostech lokálního významu lze okrsky uvést do provozu jednotlivě. V případě výpadku v dodávce elektřiny je zařízení zálohováno bateriemi s třídenní životností. Vstup do systému je chráněn heslem, každé vysílání zaznamená počítač. 
   "Jsem rád, že jsme získali nástroj, který nám například při povodních před šesti lety citelně chyběl. Rychlé varování hraje v těchto případech významnou roli," uvedl starosta Jiří Kubeša (ODS). Montáž varovného systému trvala osm měsíců. Ukončena byla letos v polovině července. Koncem prázdnin byl uveden do provozu. Zakázku za 5,1 milionu korun realizovala místní firma Empemont. Radnice na tento účel vynaložila 3,5 milionu. Zbytek poskytly stát, Krajský úřad ve Zlíně a místní podniky CS Cabot, Deza a Kraft Foods. (kráceno)
               tzmu