Pane Inženýre, jak jste na nápad uspořádat takovou akci přišli?
   Za časů našich dědů dýmka neodmyslitelně patřila ke koloritu hajných, ovšem doba pokročila a dýmka ustoupila uspěchanosti času. No a vzhledem k tomu, že nejen já, ale i kolegové v práci jsou -byť příležitostní - dýmkaři, tak se zrodila myšlenka na uspořádání soutěže. Navíc zde je pikantní, že zvítězí ten, kdo je nejpomalejší. Vzhledem k tomu, že jsme si chtěli letos vše organizačně "osahat", raději jsme zvolili opatrně onen 0. ročník mistrovství Valašska. Ale příští rok doufáme, že to už bude trochu jiné a dnes již mohu prozradit, že i se zahraniční účastí - přímo z kolébky dýmek - z Anglie.
 
  Proč je vlastně kouření dýmky tak často spojováno právě s myslivci a lidmi "od lesa". Kde se vzala ta tradice? 
   Tato nepsaná tradice se datuje již od počátků myslivosti. Asi to bylo dáno jednak profesí samotnou, která se dokonale skloubila s vlastnostmi dýmky. Myslivci plnili svoji službu v lesích, často v místech kde jen lišky dávaly dobrou noc. A tady právě dýmka sloužila jako souputnice. Říká se, že s dýmkou se zapomíná na smutek a všední starosti. A mohu potvrdit, že  takové kouření v přírodě, třeba při západu slunce, je skutečný požitek… Konec konců když vzpomeneme třeba ještě dále, Indiány, ti bez kouření dýmky u ohně nečinili závažnějšího rozhodnutí.

   Jsou často kuřáci dýmek i kuřáky cigaret nebo je to výjimkou?
   Opravdový kuřák dýmky snad po cigaretě ani nemůže sáhnout, neboť je to opravdu drasticky chuťově odlišný zážitek. Navíc i filozofie kouření dýmky je naprosto odlišná od cigaret. Když to přeženu, cigareta může být symbolem prchlivosti dnešní doby. Shoří a skoro nic po ní nezůstane. Dýmka je s vámi stále, chrání vás před stresem a nervozitou. Výjimky se ale bohužel vždycky najdou. Třeba si pozorný čtenář Sherlocka Holmese všiml, že sir. A.C.Doyle nechal Holmese zřídkavě vykouřit i cigaretu… 
                    Děkujeme za rozhovor.