První valašské internetové noviny     *     Listopad 2001     *     číslo 21     *     ročník 9/01
 Aktuálně
Aktuální informace
 Poslední číslo
Zpravodajství
Polemiky
Publicistika
Historie
Kultura
Firmy-podnikání
 Starší čísla
4/01, 5/01, 6/01, 7/01, 8/01, 9/01, 10/01, 11/01, 12/01, 13-14/01, 15-16/01, 17/01, 18/01, 19/01, 20/01
 Chcete nám napsat?
E-mail
 Ankety
Vyjádřete se k našim anketním otázkám!
 Soutěže
Odpovězte správně a můžete vyhrát.
 
Lidé kolem nás - svět ve vzpomínkách
Jsem žákyně 8.A třídy ZŠ Žerotínova. Jmenuji se Michaela Solanská. Žiji v tomto městě, všímám si, jak se naše město mění, ale také si všímám lidí, které potkávám cestou do školy, na hřišti nebo na procházce. Upoutal mě malý chlapec, kterého jsem vídala na tenisovém kurtu.
   Jednou jsem ve svém okolí spatřila chlapečka, který mě zaujal jiskrou radosti a veselosti svých očí. Hned jsem si řekla: "Takový kluk nemůže  mít žádné problémy." Jen z prvního setkání jsem byla přesvědčena, že je to spokojené a bezstarostné dítě.
 
   Později jsem zjistila, že chodí do stejné školy, kam chodím i já. Pak jsem ho začala potkávat i na tenise. Chodil trénovat s maminkou a se svou malou usměvavou sestřičkou. Mnohokrát jsem stála vedle nich a byla jsem překvapena jeho poznatky a otázkami. Jevil se jako chytré dítě. Plynuly dny a já jsem stále toto zajímavé dítě potkávala. Po nějaké době jsem měla dojem, jako by se ta jiskra radosti a veselosti z jeho očí vytrácela. Co se stalo? Zdálo se mi, že začíná hubnout. Bylo to vidět i v jeho obličeji. Chtěla bych mu pomoci, ale nevěděla jsem jak.
 
   Najednou jsem ho přestala vídat nejen na tenise, ale i ve škole. Neobjevil se moc dlouho. Myslela jsem, že se odstěhoval. Přestala jsem věřit, že se s ním ještě někdy setkám. Pomalu jsem na něho začala zapomínat, ale stále mi hlavou vrtala otázka. Co se s ním stalo?
 
   Asi po třech měsících jsem ho zase viděla. Ale nebyl to ten kluk, kterého jsem znala. Byl vystrašený, chodil pomalejším krokem, než u něho bylo zvykem, a neustále ho někdo doprovázel, vedl za ruku. Jeho oči byly prázdné, jako by nic neviděly. Myslela jsem si, že je po operaci, protože jsem si všimla jizvy, kterou měl na hlavě.
 
   Mé domněnky se bohužel potvrdily. Tento krásný svět, který každý den, každou hodinu, každou minutu viděly jeho oči, se náhle ocitl v temnotě.
   Doufám, že i když tento svět už nikdy neuvidí, ponechá si na něj vzpomínky a bude tak šťastný, jako býval dříve.
| Top | Chcete zareagovat | Zpět |
 
 
Obelisk 2001
 
Copyright I-NET 2001
Publikování nebo šíření obsahu iOBELISKu je bez písemného souhlasu zákázáno.  info@obeliskval.cz