Festival je jedinečnou listopadovou událostí, má sympatickou atmosféru díky vynikajícímu prostředí a lidem, kteří se mu věnují. Kupříkladu pan Deml, jako předseda organizačního výboru, či pan Fabián, jako spolutvůrce literární soutěže. Festival je úžasný, i když občané jej většinou zaznamenají jen díky plakátům na večerní programy pražských profesionálních umělců. Je také škoda, že se nedostane ani na obrazovku veřejnoprávní televize, možná by potom na něj přišli i studenti místních středních škol a učitelé českého jazyka. Možná by také stálo za pokus pozvat do poroty českého a slovenského  ministra kultury, to by určitě stoupl zájem celostátních médií i místních papalášů. Přitom by to nebyl jen mazaný marketingový tah, ale i podtržení významu vzájemného naslouchání jazyků našich národů. Uznejte, že to zní jako děsná fráze, ale představte si to: před zraky diváků dva ministři sousedních států hodnotí mladé umělce a veřejně jim přidělují dle svého nejlepšího svědomí místo milionů korun body od jedné do desíti. Jak poetické!

   Ale zpět k realitě. Místní obyvatelé znají většinou závěrečný slavnostní večer, sestavený z nejlepších děl literární soutěže a nejlepších výkonů recitátorů. Ale znáte to z krasobruslení - exhibice je sice krásná, ale zajímavější je soutěž, kde můžete čekat na pády i na nové kreace, hudbu, kostýmy, celkový umělecký dojem i technický projev soutěžící. To vše vám poskytne (i bez ledu) soutěž interpretů básní a prózy. Vážně! Jste napjati, s jakými texty a jakým uměleckým pojetím před vás mladá žena či muž vystoupí v 1. kole, konfrontujete svůj dojem s bodovým hodnocením členů poroty, diskutujete a přete se se svými známými i nahodilými sousedy u baru, zda výběr tohoto textu a jeho zpracování bylo to pravé ořechové, jste napjati, kdo postoupí do druhého kola a čím vás v něm papíroví favorité překvapí. A na rozdíl od porotců v krasobruslení se v uměleckém přednesu členové poroty zpovídají na sobotním semináři a vysvětlují, proč konali, jak konali. Tento rozbor jednotlivých vystoupení je nejen zajímavý, ale i přínosný nejen pro interprety. A o to vlastně jde.

   Poezie je jen pro vážné zájemce, je záležitostí individuální a nemůžeme vztah k ní naočkovat všem. Ale festival by mohl posloužit studentům jako cesta k pochopení poezie i současného pojetí uměleckého přednesu. Mnozí ze zájemců se jistě právem děsí naškrobených recitací, ale ty v dobrém přednesu nejsou, ty přetrvávají už jen ve školách, kde nám, hledajícím nelehkou cestu k poezii, často ještě ztíží. Rozboru a vysvětlení textu se tam věnují už jen nadšenci a také to málokdo umí, proto mě potěšilo, když jsem zahlédla na festivalu studentky Obchodní akademie s paní profesorkou Olchavovou.

   Někdy ale ani zhlédnutí pořadu profesionálních umělců z Prahy vztah k poezii nezlepší. Letos nám dva z nich předvedli, že umí přečíst Máchův Máj. Nevím, co si o tom mysleli studenti, kteří ve čtvrtek 22. listopadu program viděli, ale já říkám: „Takovou nudu na profesionální úrovni jsem už dlouho nezažila!" Pasáže, které každý z nás odříká nazpaměť, byly čteny panem Kačerem, který rutinně používal svůj nádherný hlas, a pan Potměšil byl pravděpo-dobně spoután strnulou režií a úctou k panu Kačerovi. Máchův Máj je nádherné romantické dílo, které doslova zvedá emoce svým rytmem a krásou. Ve čtvrtek se nic nezvedalo a jakýsi hoch v řadě přede mnou usnul. Nedivím se mu. Zbaběle jsem zatleskala panu Kačerovi a Potměšilovi, ale vím, že jsem netleskala jejich "profesionálnímu" výkonu, ale jejich nadšení a amatérskému chování v roce 1989.

   Ale všechno zlé je pro něco dobré. Tím totiž došlo k tomu, že všichni soutěžící amatéři zvítězili na festivalu nad profesionály.
   Chvála jim!
   Chvála nadšencům v každém lidském konání!