 |
Starší
čísla |
|
|
 4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02,
06/02,
07/02,
08/02,
09/02,
10/02,
11/02,
12-13/02,
14-15/02,
16/02,
17/02,
18/02,
19/02,
20/02,
21/02 |
|
|
|
|
|
| Z dopisů:
Díky za nemocniční péči |
 |
| Patřím k občanům našeho města narozeným
hluboko v minulém století a s přibývajícími lety mne sužují nové a nové
zdravotní problémy. Po ambulantních vyšetřeních jsem v týdnu na přelomu
října a listopadu přišla na chirurgické oddělení naší nemocnice podstoupit
operaci žlučníku. I když mi lékaři trpělivě vysvětlovali, co mne čeká a
ujišťovali, že zákrok nebude nijak komplikovaný a bolestivý, moc jsem nevěřila
a měla veliký strach z bolesti. Když mě vezli na vozíku na operační sál,
přes utěšování chlapců - saniťáků, bylo mi jak králíkovi na cestě do tygří
klece. Hned v předsálí mi píchli uspávací injekci (operační sál jsem ani
nespatřila) a probrala jsem se příjemně vyspaná až na pokoji intenzivní
péče už po operaci a zcela bez bolesti. Můj strach byl zcela zbytečný.
Milé a starostlivé sestřičky mne a další pacientku stále kontrolovaly a
pravidelně doplňovaly do infuze léky a dotazovaly se, zda něco nebolí,
či mohou splnit nějaké přání. Brejle a rozečtenou knížku jsem hned dostala,
ale chuť na uzenou krkovičku musela nahradit trocha čaje. Připadala jsem
si ne jako v malé postkomunistické nemocnici, ale spíše jako na soukromé
klinice Eweningů z Dalasu. Stejně pečlivá a vlídná péče lékařů, sestřiček
a všeho personálu panuje i na ostatních pokojích chirurgie. Pacienti téměř
nepoužívají zvonek, neboť sestřičky se samy chodí přesvědčovat, zda nemocným
nic nechybí, či nemají nějaké problémy, či nějaké hloupé dotazy, na které
laskavě odpovídají i takovému strašpytlu, jako jsem já. Dík za vše. AS
Pozn. redakce: Pisatelka
uvedla své plné jméno a adresu, pro případné zájemce jsou tyto údaje k
dispozici v redakci Obelisku. |
|
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět
| |
| |
|
|
