 |
Starší
čísla |
 |
 |
4/01,
5/01,
6/01,
7/01,
8/01,
9/01,
10/01,
11/01,
12/01,
13-14/01,
15-16/01,
17/01,
18/01,
19/01,
20/01,
21/01,
22/01,
23/01,
01/02,
02/02,
03/02,
04/02,
05/02,
06/02,
07/02,
08/02,
09/02,
10/02,
11/02,
12-13/02,
14-15/02,
16/02,
17/02.
18/02,
19/02,
20/02,
21/02,
22/02,
23/02 |
 |
 |
 |
 |
|
| Z historie
města: Orchestry sokolského divadla |
 |
| Hry se zpěvy tvořily
velkou část sokolského repertoáru. Byly to hned od počátku činnosti silvestrovské
zábavy, při nichž kromě obvyklých písniček byly prováděny také jedno a
dvouaktové operetky či komické malé opery. Až do 1. světové války téměř
výhradně spočívala práce s jejich nastudováním mimo režisérů na bedrech
školského profesora Jana Nepomuka Poláška, který má největší podíl na tom,
že i do pravidelných sezon byly zařazovány hry se zpěvy a hudbou a většinu
jich sám komponoval. Po převratu ho u dirigentského pultu vystřídal J.
Kudělka - větších skladeb zpěvných za jeho řízení nebylo.
Teprve za dirigentství
ředitele Jana Sedláčka se podařilo secvičit sokolský orchestr k takovému
výkonu, že mohla být dávána první opera a to Křičkovi Ogaři. Roku 1922
byla uvedena za řízení Sedláčka Blodkova opera V studni. Později se ujal
taktovky dr. Otakar Porubka, za něhož byly provedeny hry: Na Kozlanském
klepáči, Kvítek prérie, Kde domov můj (akt) a Zlatohlav. Po jeho odchodu
z Val. Meziříčí si zadirigoval jednou vlastní orchestr při hře domácích
autorů Zázrak nad Bečvou, díla J. Střítezský, bývalý kapelník huťské
hudby.
Ale vraťme se opět k
profesoru J.N.Poláškovi a jeho hudební činnosti na sokolské scéně. Již
v roce 1897 komponoval hudbu k Tylově hře Strakonický dudák. V dalších
letech nastudoval hudební hry Jiříkovo vidění, Pasekáři od Sokola Tůmy,
Tylovu Lesní pannu, Rudloffovu operetu Dědečkovy housle, v roce 1908 Zeyerovu
hru Radúz a Mahulena, za dva roky poté nacvičil a na klavír doprovodil
Klenkovu operu Pylades bez Oresta, v dalším roce následovala Mahenova
hra s hudbou a zpěvy Jánošík, 1912 Shakespearova Zimní pohádka, 1913 od
téhož autora Sen noci svatojánské.
V roce 1925 divadelní
odbor začal prokládat sezony operetami. Dirigentem byl mladý, snaživý a
talentovaný Fr. Vítek, za jeho řízení byly provedeny operety: Táta dlouhán,
Tulák, Bratránek z Indie, 1926 Slovácká princezna, Fidlovačka a domácí
revue Nás nic neroztočí. Když dirigent odešel z Val. Meziříčí a orchestru
se ujal Miloš Kašlík, oddirigoval jednu dětskou hru a scénic-kou hudbu
ke hře Křídový kruh. V dubnu 1927 přibyl do Val. Meziříčí 40. pěší pluk
a s ním i hudba, která brzy zahájila spolupráci s divadelním odborem a
hudebně doprovázela opery a operety. Roku 1929 se poprvé objevuje v nastudování
Miloše Kašlíka celovečerní pantomima Juliána, krásná panna od J.N.Poláška.
Z operet byl proveden Zlatý brouček, k dramatické básni Boj života. Poláškem
komponovanou hudbu řídil rtm. Fr. Bartušek. V r. 1931 byla provedena Fischerova
hra Ropucha, jejíž hudbu řídil Jos. Jurečka. V roce 1930 se objevuje na
scéně divadla poprvé se svým orchestrem dirigent dr. Zdeněk Jemelík.
Jeho orchestr doprovází řadu operet např. Vše pro ženu, Na růžích ustláno,
Na tý louce zelený, Odtroubeno, Silvestr, Svatební cesta Praha - Brno -
Bratislava.
V roce 1935 dirigoval
jednu z úspěšných revuálních operet Na tý louce zelený, která byla dávána
9 krát. V roce 1940 dirigoval poslední operetu na sokolské scéně Cesta
do ráje od meziříčských autorů Malík-Mach-Jemelík.
Podle dobových pramenů
napsal a fotografiemi doložil Jindřich Janoušek
Hudebníci jednoty Sokol ve Valašském
Meziříčí v roce 1920.
Sokolský orchestr s
dirigentem dr. Z. Jemelíkem z r. 1934
Vlevo Jan Nepomuk Polášek.
Vpravo foto dr. Zdeňka Jemelíka z operety Odtroubeno z r. 1936. |
 |
| | Top|
Chcete
zareagovat | Zpět
| |
| |
|
|