|
|
| Milý Karle Havlíčku, |
neboj se, já se nezbláznil, já vím,
že jsi už skoro stopadesát let po smrti, dokonce jsme se o tvém pohřbu
učili ve škole, zejména tu pasáž, jak ti Božka dala na rakev trnovou korunu.
Ale věřím, že tam nahoře funguje všechno líp než tady, tedy i pošta, tak
to snad dostaneš. Pokud jsi ovšem nahoře, protože můžeš být i dole, s církví
svatou jsi příliš dobře nevycházel a pokud to řekli Petrovi, tak tě určitě
do nebe nepustil. Ovšem co chceš, když jsi psal takovéto veršíky?
"Dokazují kněží z plných plic,
že náš rozum po tom rajském ovoci
za moc nestojí bez božské pomoci.
Věřím, páni, věřím ještě víc,
že váš rozum i s tou božskou pomocí
nestojí za nic."
S těmi by ses ani dnes daleko nedostal,
stejně jako s následujícím čtyřverším o znalostech historie v Čechách.
"Umí historii, věřte mě,
střední sice jenom prostředně,
starou zato však již zapomněl,
škoda jen, že k nové nedošel."
Pravdou ovšem je, že kdyby současní
Čechové měli alespoň trochu tvého skepticismu a řídili by se tvou radou:
"Mnohé věci věřím rád,
nemusím je omakat;
jiné, než jim víru dám,
dříve dobře omakám;
mnohé držím přec za šal,
třeba bych je omakal",
tak by nenaletěli různým pofiderním
fondům, kampeličkám a všelikým podvodníkům a nepřišli by o své peníze ani
o své iluze. Také by možná nenaletěli falešným řečem politiků, protože
by věděli, že
"osel člověk, ten se lehce zná,
pořád zpívá: já, já, já, já, já!
Zato trpce cítí vás, vám, vy,
nosí vás za přetěžké žoky.
Liška člověk, ten vždy myslí: já
jenomže to neřekne nikdy,
nýbrž zpívá pořád: vás, vám, vy,
a své žoky jiným nosit dá".
Pořád v Česku totiž platí, že když
se chceme k nějakému problému vyjádřit, napíšeme o někom anonym, nebo to
napíšeme v noci na nějakou zeď:
"Také tobě, pane, radu dám,
nemluv před lidmi o sobě sám.
Neboť jest to proti zdvořilosti
mluvit o neřádu v společnosti."
Když si potřebujeme zaremcat, tak
remcáme i dnes domanebo v hospodě, ale v zaměstnání a na veřejnosti držíme
hubu. I dnes totiž víme, že
"chceš-li v strachu, v nepokoji žít,
musíš k tomu vtip a rozum mít;
chceš-li dodělat se vezdejšího chleba,
bývej hloupým, kde je toho třeba".
Ale jinak, Karle, jsme dnes dost
nafoukaní a pořád si namlouváme, že řešíme nějaké nové a dosud neřešené
problémy. Teď je naším hitem naše cesta do Evropy. A skoro nikdo už neví,
že jsme tu cestu začali už za tvých dob a už tenkrát nás v té Evropě nechtěli.
"Pomodli se, Čechu,
k svatému Vojtěchu,
by tě vzaly samostatné
národy do cechu."
Ovšem věřím, že když už tam jdeme
tak dlouho, tak tam jednou dojdeme, jenom mám strach, aby to s námi nedopadlo
jako s tím vrabcem v tvé bajce.
"Ve Švejcarech, v demokratském kraji,
kde si na republikány hrají,
sed si vedle orla vrabčík smělý dosti,
začimčařiv cosi o rovnosti.
Orel polknul vrabce místo naučení,
že přec nikdy vrabec orlu roven není."
Ale to byl úplně hloupý vrabec, chytrý
vrabec se drží od orla dál.
Roman Patelin |
| | Top |
Chcete
zareagovat | Zpět
| |
| |
|
|
