Dospělý jsem od svých pěti let
   Pane Polívko, jak jste se těšil na dnešní vystoupení, vy nemíváte ve zvyku hrát dvě představení za den, navíc jedno ráno…?
   Já zásadně nehrávám dvakrát, protože jsem několikrát hrál v Americe a ve Francii a tam se hraje sedmkrát. To jsou takové ty měsíční série, kdy hraješ sedmkrát za týden, v Americe je to tak kapitalizované, to divadelnictví, že hraješ osmkrát za týden, tzn. v sobotu a neděli dvakrát. V pondělí máš volno. A když takhle hraješ dva měsíce, tak už se stáváš opravdu šaškem. Nebo trosečníkem. Já nerad hraju dvakrát, kvůli těmhle vzpomínkám a kvůli tomu, že dopoledne je jiný biorytmus než večer. Udělal jsem to dnes kvůli tomu, že tady chodil Vojtěch Jasný a Radek Brzobohatý. Na počest těch co studují a těch co dostudovali, jsem to udělal.
   Hraje se vám lépe pro  studenty, nebo starší generaci?
   Pro  nás je dobré, když je to promíchané. A kde je v hledišti ostrůvek studentů, to se vždycky pozná.
Jiný humor se líbí studentům než těm dříve narozeným.
   Mladí mají více tzv. čerstvých reakcí. Ale potom jsou starší lidé, kolem 50 a 60 let, kteří jsou pamětníci a jsou znalci a kteří se umějí smát tomu, čemu by se student zatím nezasmál. 
   Jak jistě víte, vsetínští hokejisté opět vyhráli extraligu, nechtěl byste třeba Dopitu, Stantiena, Jaškina, Tesaříka a další povýšit do šlechtického stavu?
   To je dobrý nápad, to uvidíme. On je ze Šumperka, Dopita?…… Tak to jo, já jsem zatím nikoho do šlechtického stavu nepovyšoval, tak musím zjistit, jak se to dělá.
Kdy jste si poprvé připadal jako dospělý člověk?
   To můžu říct přesně. V 5 letech, na jaře, kdy jsme šli s ogarama kouřit do hája……..do lesa. Byl to takový lesík a už jsme byli tak netrpěliví, že jsme ty cigarety, už před tím lesem zapálili. A najednou všichni ostatní, to byli mí starší kamarádi, začali ty cigarety odhazovat, zadupávat a někteří ani nazadupli a prchli do lesa. Jak vyděšení zajíci. Já jsem pokuřoval dál. Viděl jsem nějakou paní a pak jsem za nima přišel a oni říkají: ,,Co blbneš, však to byla učitelka“ Já říkám,:,,Však já nechodím do školy“. Tak to jsem si připadal jako dospělý. Jak jsem před dospělým člověkem vykuřoval. 
Takže vzpomínky na dětství máte …..
…… nulové, protože od pěti let jsem byl už dospělý.
Jak pokračuje záchrana trnek na Valašsku?
 Já myslím, že dobře. Doufám, že se to podaří. Bylo by to dobré. Ale než ten strom začne opravdu plodit, to trvá těch 8 roků.
Čí to byl nápad, vysadit trnku svobody?
Můj ne, to je nápad tady těch trnkotvůrců nebo trnkoznovutvůrců. U nás na farmě chceme taky udělat alej. Vzali jsme vzorky, jaká je tam půda. Já si myslím, že se tam vždycky dařilo. Vysadili jsme jich pět. Čtyři se ujaly. Z toho máme radost. Se slivovicí mám jednu skoro strašnou vzpomínku. My víme, že nejlepší slivovica je samozřejmě tady, to my víme. Ale já jsem se jednou ubytovával v hotelu v Uherském Hradišti. To bylo kdysi dávno, to jsem ještě studoval JAMU. Tam byl recepční a jak viděl občanku tak říká:,,Vy jste z Vizovic?“. Já na to:,,Ano, z Vizovic pane, nejlepší slivovice na světě“ A on:,, Ještě jednúc to řekni a nebýváš!“
Snesl byste pár otázek na Valašské Království? Cítíte se být králem nebo ne?
Na to je nejlepší odpověď: to je jako bych já zakázal svému klukovi, aby si hrál na indiány. On by jistě ten zákaz porušoval, protože je to hra, je to příjemné, je to úsměv. Vždycky ten konflikt je nejsmutnější, když je úsměv proti kšeftu. A tak to vidím a tak to cítím. A Zdá se i, že jsem do toho zbytečně zatažený, protože proti Harabišovým turistickým a takovým těm propagačním aktivitám nic nemám. Nevím proč bych měl proti nim něco mít. Ale on má proti tomu, že já mám er (Ž pozn.red.)a že byla mise do Hannoveru, ale my se tak bavíme, ale netyjeme z toho, to rozhodně ne. Potom se to podobá tomu, jak blecha vleze do kožichu a po třech dnech řve, že kožich je její. Ani já bych neměl odvahu, nazvat se tím, kdo VK založil a vymyslel. Myslím, že tento region má takovou svou identitu, že to nikdo nemusí vymýšlet. A může si s tím pohrávat, jako jsme si my kdysi pohrávali s myšlenkou republiky valašské a šovinismus s lidskou tváří a takové, že se odtrhneme tam nahoru a budeme kroužit kolem planety a pít slivovicu a ty prázdné flašky budeme házet v nadějí, že si najdou hlavy nepřátel. Ona ta recese trvá dlouhá léta a je to příjemná recese a teď nejednou….. Nechápu to dost dobře. Protože to není jaksi proti Valašsku a není to dokonce ani proti panu Harabišovi. A dneska už jsme znesváření. Nemůžu být neznesvářený. 
A pokusíte se být neznesvářený - situaci nějak uklidnit, nebo to necháte na panu Harabišovi?
   Já se snažím , aby to bylo s úsměvem a když to s úsměvem nepůjde tak samozřejmě to nepůjde s úsměvem. Tam už jsou některé útoky, které jsou pod pás a které jsou lživé, vyloženě, ty denunciace. To se mi vůbec nelíbí, protože to nemám za potřebí. Tak jsem si napřed myslel, že je zbytečné na to reagovat,ale musím..
Takovou příležitostí to elegantně smést ze stolu by mohl být letní královský turnaj, který chce pan Harabiš uspořádat. Zúčastníte se ?
- Já kdybych se účastnil rytířského turnaje tak jedině jako šašek.
Nikoliv jako kandidát na krále?
   To vůbec, to se nedělá. Nemůže přece ani nějaký úředník nebo nevím jak ho nazvat
… královský správce
   správce nemůže přece poslat bulu. To už je základní omyl. A ještě si ji nechá podepsat svými zaměstnanci, to už je další omyl. Takže těch omylů bychom našli tolik. 
   Když říkáte, že vám jde o recesi a o legraci, proč jste si nechal zaregistrovat ty názvy ,,Boleslav I. Dobrotivý“ a jiné? 
- To je až v poslední době. To je ta reakce. Protože nechci, aby to dopadlo tak, že já budu Valašský král a on na mě bude mít erko – ochranou známku. Že by na mě měl Harabiš, což je toho schopný, když má ochranné známky na všechno možné. Je hlavně škoda, že se ten úsměv pokazil.
   Z vašich slov je zřejmé, že už si nemáte s panem Harabišem co říct. 
- Tam jde o to, že jsme se potkali třikrát nebo čtyřikrát. Poprvé, když přišel s tím nápadem na pas. Já jsem se mu rád na to podepsal a on teď říká, že toho lituje, ale myslím, že to prodejnost těch pasů zvýšilo. Výrazně.A taky jsem řekl, že za to nic nechcu. A toho nelituji, i když bych toho mohl litovat. A potom jsem se s ním potkal ještě asi dvakrát při nějakých schůzkách. Při korunovaci na Vsetíně.
   Jak jste tu vaši korunovaci prožíval? 
   To bylo příjemné. Stavy se střídají – to bylo příjemný. Já mám rád, když se stavy střídají. 
   Myslíte si, že byste třeba zareagoval na nějakou nabídku pana Harabiše? Nebo sám byste nabídl něco, aby jste se sešli a celou tu situaci probrali? A skutečně s úsměvem a elegantně z toho nějak vycouvali?
   Já se úsměvu nebráním. Ani to neberu rozhořčeně, akorát jsem zatažený do věcí, které by mně nenapadlo, že bych na ně měl reagovat, ale reaguji na ně. Nevím, proč bych se s ním měl sejít, já jsem poslal posla – tady pana Horáčka, s křídly v podpaží, tam jsem mu napsal jasně: Odpouštím ti, ale nikdy ti to nezapomenu. Já nemůžu zapomenout, že se pokazí něco, co mělo smysl, nejen pro mě, ale pro spoustu lidí. A potom, když mluvíme o propagaci nějakého regionu, já myslím, že jsem udělal dost věcí a vždycky s nějakou legrací. On dělá jiné věci, v jiném smyslu – ve smyslu turismu a obchodu a tak dál. Bylo by dobré setkat se s Harabišem a se starosty a třeba si to říct. Protože články a rozhovory jsou většinou jen s ním. A novináři to vidí z jeho strany. 
   Připravil Jiří Baroš, gymnázium.