|
|
| HLEDÁNÍ DUCHA |
V pátek 6. dubna jsem poprvé prošel
cestou z Krásna po čtyři roky diskutovaném, plánovaném a stavěném chodníku
pod zámkem. Je chvályhodné, že byl sice opožděně, ale nakonec přece jen
dokončen, a je to dokonce chodník docela hezký, ale přece je zde několik
"ale". Tím prvním "ale" je, proč nebyly v rámci jeho výstavby pokáceny
velké a nepěstěné stromy, které cloní chodník, zámeckou terasu a v neposlední
řadě i jediný možný pohled na celý zámek, zámek z krásenského břehu. Tím
druhým "ale" je, proč jsou na terase a u chodníku použity jiná světla,
když některá jsou snad jen metr od sebe. Ta na chodníku mi sice připadají
hezčí a vhodnější než ta poněkud funkcionalistická na terase, ale to na
věci nic nemění a vadí mi to, stejně jako fakt, že tento vskutku "zámecký
chodník" končí u lávky přes Bečvu v "podzámčí", která není osvětlena, není
natřena, nemá sestupovou rampu na východní stranu, je všemožně poškozena
a nehezká, což vyniká v návaznosti na chodník tím více. Já vím, že její
oprava nebyla součástí stavby chodníku, ale chodník patří městu, zámek
patří městu a lávka patří městu. Nebylo by možné, aby tato tři města vytvořila
trojjediné Město a pracovala koncepčně? I tak ale za sebe i za mé vnučky
za chodník děkuji.
Ať přijdu, kam přijdu, pořád jsem
oslovován s tím, co říkám situaci ve Valašském království, totéž po mně
chtějí vědět různí telefonující a dostávám na toto téma různé mejly, a
na všechny poctivě odpovídám, ale nějak nevím, jak mám reagovat na reakce
publikované v minulém čísle Obelisku. Lze totiž jen těžko diskutovat o
hercích s někým, jehož pohled na ně odpovídá pohledu devatenáctého století
a nazývá je komedianty či šašky. Když se to pak ještě vyfutruje závistí
století dvacátého a diskutující je celý zelený závistí, že šašek, člověk
druhé kategorie, prostě póvl, má za svoje šaškování příjem mnohonásobně
vyšší než on, nejde už diskutovat vůbec. A podobné je to i s diskusí o
recesi s člověkem, který nepozná, že strana, která má ve svém programu
"budování veřejného pořádku, veřejných záchodků a veřejných domů", je stranou
recesistickou a ne nacionalistickou. Proto s jedněmi ani s druhými diskutovat
nebudu.
Pokusím se pouze vysvětlit
mé skeptické reakce na tvrzení, že podnikatel v cestovním ruchu nepodniká
pro vlastní zisk, ale všechno dělá jen pro nás Valachy, abychom se dobře
měli. To, že valašští muzikanti hrají na komerčních akcích Valašského království
za pivo a párek, mě totiž vede spíš úvazek, že se má dobře někdo jiný,
ale důkaz to není. Komu aktivity firmy Valašské království spol. s r.o.,
kromě jejího majitele, valašského krále a populistických politiků vlastně
přinášejí prospěch, jde zjistit těžko.
Ukazatelem by byl počet
turistů, které k nám projekt přilákal, ale jak je bez celnic spočítat?
Tak jsem vzal za základ počet návštěvníků rožnovského Muzea v přírodě před
vznikem Valašského království a nyní, tedy v roce 1996 a v roce 2000. A
potvrdilo se, co jsem předpokládal. Nic se nezměnilo, v obou sledovaných
letech byla návštěvnost něco nad 310 tisíc. Těch šest, o něž jich bylo
v roce 2000 víc, si dovolím nebrat v úvahu, jednak je to málo a také nelze
dokázat, proč přijeli. Takže tvrzení, že projekt Valašského království
přivádí na Valašsko turisty, je mýtem, stejně jako je mýtem, že Polívka
vydělává na království. Naopak, království vydělává na jeho popularitě.
Důkaz? V sobotu 7. dubna uvedla ČT2 pořad "Hledání ducha kraje" o Valašsku.
V TV magazínu uvedli v anonci mj. Polívku i Harabiše, v TV revui také oba,
ale Polívkovi navíc věnovali plochu stejně velkou, a Magazín Dnes uvedl
jenom Polívku. A na obou v magazínech publikovaných fotografiích je také
jenom Polívka. Tak nehledejme duchy a buďme rádi, že o nás, "Zlíňácích",
vůbec někdo ví.
Josef Fabián |
| | Top |
Chcete
zareagovat | Zpět
| |
| |
|
|
